Jana Snopka štve pískání čistých střetů tělem. Je to otřesné, říká

Postup do finále Spengler Cupu vám unikl po porážce s týmem Adlerem Mannheim. Přišlo mi, že postupně vám v zápase odcházela šťáva. Ono hrát čtyři zápasy ve čtyřech dnech je pěkný zápřah…
„Můžeme tohle říkat, ale zápas byl tak rozehraný, že jsme ho neměli prohrát. Chybami jsme přišli o vedení. Zbytečně dochází k faulům v útočném pásmu a nás potom stojí moc sil to ubránit. Všechna mužstva tady mají výborně secvičené přesilovky a všechny zápasy tyto situace rozhodují.“

Přitom jste začali dobře. Opět jste výborně pokrývali střední pásmo, vedli jste 2:0 a pak nadešel zlom. V čem a proč?
„Němci podle mě nebyli nejlepším týmem na turnaji, hráli tak, jak hráli, tlačili se do brány. Čekali na to, že rozhodčí bude pískat fauly. Řekl bych, že měřítko pískání faulů u nás je jiné, ale tady se pískaly všechny zákroky, což mě až udivovalo. Diváci asi neměli možnost moc vidět zápasy. Někdy to bylo fakt otřesné. Ono když hrajete čtyři zápasy ve čtyřech dnech a ubráníte v každém utkání patnáct minut v oslabení, tak se to musí zákonitě projevit. Němci byli logicky o krok na pucích rychlejší, nastřelovali kotouče a to bylo jediné, co dělali. Žádný tým se proti nám moc neprosadil ve hře pět na pět.“

Co se týká odpískaných zákroků – narážíte v tomto směru na svých dvě plus deset minut v utkání s Mannheimem za zákrok, který byl naprosto čistý a v NHL by tleskali čistému hitu?
„Já byl ve stoje bránící hráč a zastavil jsem soupeře ramenem. Ten za sebou nechal puk, spadnul. Byli jsme asi metr od mantinelu, to se ani nedá komentovat… Je těžké v takových chvílích se udržet, ale my dřeme půl zápasu, kdy se to stalo, jako pitomci, aby naši snahu zhatilo takové vyloučení. Je to smutné, my sice říkáme, že se z toho ponaučíme, ale ono to nejde. Jestli rozhodčí na jedné straně odpustí kroček do obličeje a na druhé odpíská ve hře ve čtyřech férový obranný zákrok tělem, tak potom nevím, co budeme hrát. Asi jen stát před bránou a nastřelovat puky.“

Jste tedy hodně naštvaný z trendu pískání. Hodně se o tom už hovořilo v extralize, ale tady to bylo ještě přísnější až mi připadá, že se z hokeje stává balet…
„Jistě, že jsem! Přijde mi to alibistické. Proti Kanadě se nemá cenu bavit, ale jsem rád, že tady se mohu vyjádřit k výkonu rozhodčích, což v české extralize v den zápasu nejde. S Kanadou jsme cítili to, že ta je favorit a ten přece nesmí klopýtnout v prvním zápase. Proto to dopadlo, jak to dopadlo. Tam rozhodčí vzali zápas do svých rukou. Ufa nahazovala puky, my jsme dostávali v přesilovkách góly a tam fakt nešla ubránit všechna oslabení. S Davosem jsme odehráli asi nejlepší zápas a musím říci, že tam jsem čekal ještě větší psí kusy od rozhodčích. Myslím si, že to byl nejlépe odpískaný zápas celkově na turnaji, co jsem měl možnost vidět ostatní zápasy. V prakticky ve všech utkáních tady spadne hráč po souboji a rozhodčí píská. Nechci hovořit o nějakém trendu, ale když je vyloučení, tak musí být za něco. Z hokeje se vytrácí síla… Když jsem přece u mantinelu s hráčem a přetlačím ho, tak to přece nemůže být nedovolené bránění, když mám zkrátka větší sílu. Já když pak nemohu používat své přednosti, tak to je smutné potom. To fakt potom stačí na zápas jen secvičit přesilovky, na které bude chodit pět hráčů a toto bude rozhodovat. Nevím ale, zda zrovna toto bude pro diváky atraktivní, spíše si myslím, že pro oba hráče, když jdou do souboje s tím, že soupeř nesmí spadnout a spíše ho musím podepřít, tak to já fakt nevím, co po nás chtějí.“

Musíme porážet týmy okolo nás, pak se nemusíme starat o to, zda se dostaneme do play off

Vy jste navíc dostal ne dvě, ale deset minut navíc…
„Protože hráč šel hlavou do mantinelu metr od něj, tak to takto bylo odpískané. Já už měl výstup s rozhodčím, kdy jsem nahrával za bránou a on tam stál a vůbec se neuhnul, nenadskočil, neudělal nic. Když jsem mu to říkal, že se mi to moc nelíbí, tak mi odpověděl, že mi to vrátí. Tak mi to asi takto vrátil.“

Fakt to takto řekl?
„Já to přesně takto slyšel!“

Pojďme se raději ohlédnout za samotným Spengler Cupem. Vyjma zápasu s Ufou jste sehráli tři výsledkově vyrovnané zápasy proti špičkovým evropským klubům a Kanadě…
„Já si třeba myslím, že i s Ufou jsme hráli dobrý zápas. Do poloviny zápasu to bylo 1:0 a měli jsme i větší šance. Kdybychom dali nějaké góly, tak by se rozložili stejně, jako se to stalo s Kanadou. Oni totiž nejsou zvyklí prohrávat, nejsou zvyklí na forčeking, Kanada na ně vlítla a najednou nevěděli, co s pukem. Kdybychom fakt dali góly a všichni ví, že jsme na něj velké šance měli, tak by to mohlo být jinak. Když naopak Rusáci vedou o dva góly, tak si vyloženě chodí pro fauly. Je frustrující, když hráč v rychlosti jede kolem mantinelu, vyskočí a udržuje tak rozhodčího v permanentním napětí. Nechci říkat, že jsme hráli skvěle, ale myslím, že jsme nepropadli, naopak máme za sebou čtyři výborné zápasy, které nás prověřily a viděli jsme, že systém, který trénujeme, funguje. Prověřilo nás to i fyzicky, kdy si myslím, že s hubeným kádrem se zraněními v této nadmořské výšce jsme hráli na úrovni se špičkovými týmy. Mít ve třech zápasech možnost vyhrát do poslední minuty je pro nás dobrá vizitka. Nakoplo nás to, mohlo by nám to zvednou sebevědomí, že jsme schopni odehrát zápasy s Ufou, která musela dokonce některé borce nechat doma, protože se jim nevešli do kádru.“

Teď musí být vaším cílem, abyste to pozitivní, co jste tu nabrali, přenesli do extraligy. Jak to udělat?
„Je to sice fráze, ale my musíme jít zápas od zápasu. Nemůžeme se dívat na tabulku, jak koho máme. Musíme porazit týmy kolem nás, vyhrávat v zápasech. Pak se nemusíme starat o to, zda bychom mohli udělat play off. Když si to neuhrajeme my, tak nikdo jiný nám nepomůže a neodehraje to za nás. Nemůžeme přece sledovat, že všichni okolo nás začnou prohrávat a my to budeme mít strašně jednoduché.“