25.03.2018
Jan Hrabal

„Přeji si, aby naše senzace pokračovala dál“

PARDUBICE — Čtvrtfinálový den D je tu! Jedno je jasné: nedělní sedmý čtvrtfinálový duel s Třincem bude posledním vzájemným utkáním v letošní sezoně. Začne v 17.20 hodin, na třineckých tribunách se budou tísnit i stovky fanoušků Pardubic. V kolik a v jaké náladě se vydají domů? To nikdo neví, večerní show se klidně může protáhnout až do rána… „Může rozhodnout jakýkoliv detail, třeba signál navíc v přesilovkách. Je to o štěstí,“ říká před rozhodující bitvou šéf pardubické buldočí smečky Miloš Holaň.

Po pátečním utkání jste byl ostrý ve vyjádřeních ke třetí třetině, kdy Třinec snížil z 1:5 na 3:5 ze svého pohledu…
„Nechci, aby se má slova ke konci tiskové konference někoho dotkla, ale tak jsem to cítil… Opravdu jsme si měli zápas pohlídat lépe. Na druhou stranu věřím, že je fakt dobře, co se stalo, že jsme pokorní a v krotitelné euforii. Já si přeji, aby naše senzace pokračovala dál.“

V Třinci nastoupíte po 47 hodinách od startu šestého mače…
„Pozápasový program jsme měli stejný. V sobotu jsme vyjeli únavu, měli jsme regenerační program, neboť zápasy jdou v rychlém sledu ob den za sebou. Odpoledne jsme jeli vlakem, nově Pendolinem, do Ostravy. Proměnili jsme plány z důvodu nedostatečných ubytovacích kapacit v Třinci a já věřím, že tato změna nám pomůže…“

Opravdu?
„Přiznávám, že jsem pověrčivý člověk, tyhle maličkosti řešíme v trenérské kabině. Možná je to naivní, ale proč to takhle neprožívat? Bavíme se o neholení se, o nepraní košil a dalších maličkostech. Člověk by měl něčemu věřit, tak jsme toto zvolili a děláme vše pro to, abychom sedmý zápas zvládli, který nebude jednoduchý pro nás i pro domácí tým. Sice má podporu publika, ale sedmý zápas je o maličkostech, o nervozitě, fyzičce… Těšíme se na něj!“

Jaké máte vy zkušenosti ze sedmých utkání?
„Se Spartou, když jsem ji trénoval, jsme v roce 2010 hráli sedmé utkání s Vítkovicemi. Nechci nic srovnávat, jsem dodnes přesvědčený, že kdybychom po základní části skončili čtvrtí a Vítkovice páté, tak bychom hráli rozhodující mač doma a zvítězili bychom. Pamatuji si, že Petr Ton měl asi šest tutových šancí, zápas jsme prohráli 1:3 a ve čtvrtfinále vypadli. Byla to jiná doba, jiní hráči, věřím, že i tady přijde změna.“

Dá se vůbec něco vymyslet na soupeře před sedmým vzájemným utkáním série?
„Může být pro nás malou výhodou to, že Třinec v pátek v noci cestoval po zápase zpět domů, my se v pohodě vyspali… V sobotu jsme opravdu kvalitně zregenerovali a v sobotu jeli vlakem do Ostravy v pohodě. Třeba tento maličkatý moment jim síly ubere a nám přidá. O se týče taktických věcí, tak hrajeme spolu jedenáctý zápas v sezoně, navíc jsme s nimi hráli v 51. kole, je to tedy jakoby osmá zápas v řadě. Těžko jde vymyslet něco extra taktického, vzájemně si jsme přečtení do detailů. Může rozhodnout jakýkoliv detail, třeba signál navíc v přesilovkách. Je to o štěstí.“

A co faktor X a bývalí hráči obou klubů v týmech soupeřů?
„Je to oboustranné, motivace u nich je jasná, toto je hmatatelné. Mohou to být třeba ti, kteří překlopí zápas.“

V Třinci se může hrát až do pondělního rána. Chystáte se logisticky také na možná prodloužení?
„Je pravdou, že v pátek jsem to neřešil, neplánoval jsem, co se bude dít, pokud vyhrajeme. Ne z pověrčivosti, ale soustředili jsme se fakt jen na šesté utkání. Nic jiného jsem nevyřizoval, my potřebovali vyhrát pátek a až pak jsme se případně mohli začít starat. Nyní jsme v jiné situaci, přemýšlíme, co kdyby se stalo, že bude prodloužení a další a další. Ve spolupráci s lékařem a kondičním trenérem vše debatujeme, nechceme nic podcenit. Myslíme na přísun energie, abychom měli vše zajištěné v dostatečném množství. Může se stát, že zápas bude hodně dlouhý… Byl bych ale rád, aby se tak nestalo a stačilo by šedesát minut. Já si fakt myslím, že nám vlak pošetřil síly, jeli jsme v něm v pohodě, člověk se projde, neseděli jsme tři hodiny na sedadle autobusu, má to něco do sebe. Měli jsme tento rituál, trochu jsme ho pozměnili, snad to bude úspěšný krok.“

Do Třince za vámi jede spousta fanoušků…
„Já se ještě musím vrátit k pátku, protože se mi něco stalo úplně poprvé. Trénuji patnáct let, stále se mám co učit… Sám jsem se přistihl v utkání, že mě atmosféra tak pohltila, že jsem přestal sledovat bloček se sestavou a zapomněl říci klukům, kdo má jít na led. Byl jsem vyřízený z toho, co se dělo, jak lidé stojí, křičí a ženou nás. To jsem ještě nezažil. Pamatuji nádherné devítitisícové kulisy ve Vítkovicích, vysoké návštěvy chodily na Spartu… V pátek mě to dokonale vtáhlo, když jsem pozoroval, co jsou lidé tady schopni vytvořit za prostředí. Pro hráče to musí být šílený kopanec a přísun energie. Teď hrajeme venku, ale také mám zprávy, že se do Třince chystá mnoho lidí z Pardubic a okolí, naši se neztratí, navíc jsou po pravé ruce od střídačky, jdou slyšet a kluci to vnímají. Třinecké publikum, přijde mi, je možná trochu namlsané úspěchy, zapískají i, pokud nejde domácím přesilovka, v tom momentě jsem začal slyšet i naše. Snad to bude podobné, uvidíme. Kluci jsou jim blízko, určitě tu podporu ucítí.“

Pardubické publikum doslova „žere“ každou sekundu, že?
„Ještě jednou se vrátím k pátku. Běžně atmosféru nevnímám, jsem koncentrovaný na zápas, na každé střídání… Jak jsem se dvakrát ponořil do atmosféry, tak jsem si všiml mladého spíkra na Jižní tribuně, jak diriguje celý orchestr a úřaduje tam. To je fanatik a to se mi moc líbí, jak je zapálený a předává svou energii kotli a díky němu fandí jednotně celá hala.“

Můžeme prozradit, že hráčům chystáte před každým utkáním motivační videa…
„Třeba to někdo nepoužívá, ale já na to věřím. Před každým utkáním pouštím hráčům šoty z minulých utkání, snažím se je i tak nabudit. Před šestým zápasem série jsem sestřih změnil, cítil jsem potřebu pro změnu, asi zase ta pověrčivost… Možná to bylo předtím o monotónnosti, aby neviděli opět stejné obličeje na videu… A najednou viděli něco jiného a já pozoroval v jejich obličejích: ‚Co to je, podívej, to je něco jiného…‘ I v tomto smyslu jsme se zamysleli…“