22.03.2007
Jan Hrabal, fotografie Luboš Lang

Zdeněk Ondřej se má. Přítelkyně mu doma ke snídani peče perník

Opět hraje proti svým. Ve čtvrtfinále nastoupil proti klubu, odkud přišel do Pardubic. Zdeněk Ondřej sice hokejově vyrostl v Jindřichově Hradci, ale poprvé do extraligy nakoukl v dresu Českých Budějovic, tedy semifinálového soka HC Moeller. Důrazný forvard vstřelil jednoznačně nejhezčí branku prvního utkání semifinále. V závěru první třetiny dostal od Martina Čecha puk hezky na volej a plnou parou jej poslal na branku Romana Turka. Cink a jásot! Hlavní rozhodčí se ale raději přesvědčil u svého kolegy u videa, po krátkém zkoumání branku na 2:0 uznal. „Bylo mi jasné, že to je gól. Kluci se totiž začali radovat,“ hlásil dobře naladěný „drtič mantinelů“.

Bylo to pecka, jako když Rocky Balboa ve svých nejlepších letech ničil své soupeře v rohovnickém ringu. Prudká, přímá a přesná. Puk po ní skončil v síti v brance, zapřený o prostřední tyčku. „Docela slušně jsem to také trefil ve Znojmě v předposledním kole,“ pousmál se Zdeněk Ondřej.

„Hned jsem si vzpomněl na Jánka Lašáka, protože když jsme ráno trénovali, tak mi říkal: ‚Až to tam budeš mít, tak to napal na hlavu.‘ V momentu střely mi to vpadlo do hlavy, povedlo se to. Ale takhle dopadne jen jediná z mnoha střel,“ pokračoval střelec druhé pardubické branky. V tom případě splnil plán od zadavatele Jána Lašáka na takových sto padesát procent.

Tato trefa byla uznána až po konzultaci s videorozhodčím. Puk sice zůstal evidentně v brance, ale i tak se raději jeli sudí poradit. Telefonát byl krátký, měl jednoznačný výsledek. „Ono to cinklo o tyčku, tak asi proto se radili. Petr Koukal pak přijel a říkal, že je kotouč píchnutý ve víku, že nechápe, co zkoumají,“ uvedl Zdeněk Ondřej. „Eda Turek to pak vyrazil brankářskou holí, jak to tam bylo zaseknuté. Byl jsem si jistý, že to gól bude.“

Jasný důkaz pod nadzvednutou síťkou. „Řacha“ Zdeňka Ondřeje je za brankovou čarou.

Pardubice podle Zdeňka Ondřeje měly o svém úvodním vítězství v semifinálové sérii rozhodnout již dříve. Hlavně v prostřední třetině spálil Moeller bezpočet šancí. „Peter Pucher tam měl tutovku, Libor Pivko třikrát ujel. Mohli jsme zápas rozetnout už dříve,“ podotkl.

„Vyhráli jsme zcela zaslouženě, čekal jsem, že na nás Budějovice vlétnou trochu víc. Pauza je asi odstřelila z tempa. Do dalšího zápasu musíme jít s mnohem větším nasazením, protože to bude o něčem jiném. Byla by škoda i ve čtvrtek nevyhrát,“ zdůraznil Zdeněk Ondřej.

Podle něj sledovala vyprodaná ČEZ Arena spíše taktickou partii. „Zápas měl takový zvláštní průběh. V prostřední fázi, kdy mi to přišlo trochu ospalé, nebylo to tak agresivní. Čekal jsem, že do toho oni půjdou víc. Měli jsme gólové šance, pak jsme to měli po jejich snížení na 2:1 komplikovanější, ale ve třetí třetině jsme zase hráli dobře a zodpovědně a povedlo se nám dát třetí gól,“ hodnotil zápas hráč s číslem 73 na dresu.

Souboj u mantinelu? Do něj nemůže Zdeněk Ondřej nejít.

Byla to tedy taková vyčkávaná? „Ano, přesně tak. České Budějovice hrály hodně nátlakově na Slavii, čekali jsme tedy, že půjdou do forčekingu, že nám to budou znepříjemňovat a naopak byly zalezlé. Byl to takový poziční hokej. Čekalo se spíše na taktické věci a chyby, aby se dalo ujíždět do brejku,“ zamyslel se Zdeněk Ondřej.

Pardubický útočník vstřelil vítěznou branku. Navíc proti mužstvu, kde dříve působil. „Nějaké oslavy teď ale neřeším. Budu se o to zajímat, až to dobře dopadne. Nejsme ve velké euforii po jednom vyhraném zápase, to by se ani nevyplatilo,“ uvedl s tím, že v případě postupu do finále se spoluhráčům odmění. Nebo spíše společné kasičce…

K tomu by mohl pomoci i rituál, který si Zdeněk Ondřej dopřává. Také, komu by se nelíbilo, kdyby ke snídani měl čerstvý domácí perník s polevou. Jeho ranní probuzení je doslova sladké, navíc takové pardubické…

„Doufám, že to na Budějovice platí. Přítelkyně mi ve středu upekla perník k snídani, tak jsem si ho dal. A ve čtvrtek zase. Pěkně domácí a s polevou!“ rozesmál se závěrem.