03.10.2007
Jan Hrabal, fotografie Vladimír Škorpík

V hlavách je to tmavé a z toho plyne křeč, říká Dušan Andrašovský

Hlavou zeď neprorazíš, říká se. Když to nejde, tak to nejde. Těžkým obdobím si procházejí hokejisté HC Moeller Pardubice. V dohrávce 5. kola naší nejvyšší soutěže prohráli na ledě Sparty 0:4. Jejich výkon navíc byl bezkrevný, nemastný, neslaný. Co naplat, že se borci v bílých dresech snažili, na míle bylo vidět, jaká deka na nich leží. „Sami o tom hodně přemýšlíme, ale vůbec nemůžeme přijít na to, co dělat, abychom to zlepšili. Snažíme se makat na trénincích na sto procent, ale výsledky nejsou. V hlavách to je takové tmavé a z toho vyplývá ta totální křeč, kterou předvádíme,“ smutně hovoří útočník Dušan Andrašovský.

Nevstupujete už do vlastních zápasů z předchozích nezdarů takoví nalomení? Vypadáte docela sklesle…
„To je jedno z druhým. Určitě jsme ale nešli do zápasu s tím, že jej prohrajeme. Možná to tak vypadalo, ale tak to fakt není. My ale dostaneme první gól a jsme tam, kde jsme byli zápasy předtím. Absolvovali jsme nějaké pohovory, ale ty zatím nepřinesly to, co bychom chtěli. Snažíme se, ale je to naprd, jak se říká.“

Jak z toho všeho ven?
„Dostali jsme ve středu volno, abychom trochu zapomněli na to trápení a ve čtvrtek si sedneme v kabině a musíme si to pořádně vyříkat. Nejprve my hráči, pak s trenéry a uvidíme, co bude dál. Je to špatné nyní.“

Trenér Miloš Říha po zápase hovořil o tom, že potřebujete nějaký zápas ubojovat, urvat, ale přijde mi, že tam právě bojovnost a rvaní se o výsledek chybí… Někoho namáznout na mantinel, prostě udělat něco, co by i ostatní nastartovalo…
„To je právě o té křeči. Člověk chce jít do těla, já ale sám na sobě vidím, že si myslím, že vyhraji souboj a zůstanu na zadku. To pak ubíjí. Takovou situaci jsem ještě nezažil.“

V této situaci nahrával Dušan Andrašovský svému parťákovi Peterovi Pucherovi v situaci dva na jednoho. Zkušený forvard v této pozici minul branku. Když to nejde, tak to zkrátka nejde.

Nepamatujete tedy tak špatný start do sezony?
„Celkově nepamatuji takovou deku, která na nás leží.“

A vy ještě můžete smutnit z toho, že jste si nepokryl Petra Nedvěda při třetím gólu Sparty…
„To byl asi rozhodující moment, padá na můj vrub. Myslel jsem si, že ho mám pokrytého, že kontroluji jeho hokejku, ale on se tam z toho dostal a já to pak nezvládl.“

Nejde hlava, nejdou nohy

Dušane, jsou podle vás Pardubice v hodně těžké krizi?
„Vypadá to tak, že jo. Je to těžké, ale musí se to přiznat. Taková je realita. Bohužel.“

Není až zarážející, že se vám nedaří ani v základních herních činnostech na ledě, které vám vůbec nejdou?
„To souvisí jedno s druhým. Nejde hlava, nejdou nohy a člověk udělá pár temp a neví, co má dělat. Přitom trénujeme jako vloni, všechno naplno. Je to o psychice. Musíme to hlavně dostat z hlav.“

Je to o jednom podařeném zápase?
„Věříme tomu všichni. Vyhráli jsme dva západy na nájezdy, ty už něco naznačovaly, ale zase jsme se nějakými špatnými momenty dostali někam, kam jsme nechtěli.“

Jak to po takovém zápase vlastně vypadá v kabině?
„Je zbytečné řvát. Většina jen sedí a kroutí hlavami. Někteří se ani dlouho nevysvlečou, sedí a sedí.“

Nejvíce mi asi pomůže procházka v přírodě

Spoléháte trošku na to, že v neděli se do branky pravděpodobně vrátí Ján Lašák a že s ním se vše otočí a půjde to?
„Na prvním místě musím říci, že naše nejsou výsledky o gólmanech. Ale na druhé straně musíme věřit tomu, že Jáno nám psychicky pomůže. On je takový vůdčí typ, který dokáže mužstvo nahecovat i tím, že tam bude. Musím ale zopakovat, že to není o brankářích, ale hráčích.“

Dušan Andrašovský v utkání s HC Sparta Praha.

V pátek nehrajete, další zápas vás čeká až v neděli v Plzni. Může tato kratší přestávka pomoci?
„Pro nás bude asi v současnosti asi každý den dobrý, abychom zapomněli na to, co se stalo. Musíme se z toho sami dostat. Jsme parta zkušených hráčů a zatím to bohužel nedokazujeme.“

Jak budete zapomínat vy osobně?
„Abych se přiznal, tak těžko. Nevím, jak se s tím srovnat, snažím se, ale bohužel to nejde. Musím vymyslet něco nového…“

Něco mimohokejového? Třeba zajít na nákup, nebo do lesa?
„Na nákupy nechodím, ale spíše do té přírody, třeba k vodě. Mám ještě nějaké mimohokejové povinnosti, ale nejvíce mi asi pomůže nějaká procházka po přírodě.“