21.02.2017
Jan Hrabal

Splnil se mi sen, je rád Marek Langhamer po debutu v NHL

PHOENIX — Po sezoně 2011/2012 odešel brankář Marek Langhamer do zámoří, aby šel za svým cílem. Po necelých pěti letech se sen stal skutečností: zachytal si zápas v nejslavnější soutěži světa – NHL. Sedmi zákroky pomohl Arizoně Coyotes k výhře 3:2 nad Anaheimem Ducks.

Debut Marka Langhamera v NHL
Čas Střely Zásahy Branky Úspěšnost Průměr
15:31 8 7 1 87,50 % 3,88

„Mé pocity jsou výborné – splnilo se přesně to, s čím jsem do Ameriky šel. Jsem rád, že se má dřina vyplatila a že jsem mohl aspoň na chvíli chytat NHL. Nevím, jak to bude dál, to ukáží příští dny. Časem se uvidí,“ vyprávěl rodák z Moravské Třebové, který v letech 2008 až 2012 působil v Pardubicích.

Znáte alespoň plány na příští dny?
„Zítra má Arizona odcestovat na trip. Louis Domingue se uzdravuje, Mike Smith je také v pořádku. Nevím, zda pojedu.“

Takže se vrátíte zpět na farmu?
„Mělo by to tak být – uvidíme.“

Co se vlastně přihodilo, že na začátku třetí třetiny jste zamířil do branky?
„Mike Smith dostal do hlavy, srazili ho. Okamžitě volali z Toronta, že musí jít z ledu, aby si udělal test na otřes mozku. Takové vyšetření trvá docela dlouho, zabralo celou třídu, čili Mike šel z ledu se vysvléci a já šel do akce. Jsem rád, že vše je v pořádku – Mikovi nic není.“

Stihl jste být vůbec nervózní?
„Trošku ano, to přiznávám, nervozitě při debutu se nejde vyhnout. Snažil jsem se dostat do pohody. Myslím, že se mi to brzy podařilo.“

Co vás nastartovalo? Nějaký povedený zákrok?
„To ani ne. Když jsem šel na led, tak jsme zrovna hráli přesilovku, soupeř se k ničemu moc nedostal – to mě uklidnilo a pomohlo.“

Jak vás podporovali spoluhráči?
„Při každé reklamní přestávce za mnou jezdili a uklidňovali mě, že nemusím jezdit pro puky, když se mi nebude chtít. Chtěl bych jim poděkovat, že se mi snažili maximálně pomoci.“

Nejvíce jste se ukázal v poslední vteřině, kdy jste zlikvidoval jasnou šanci Samiho Vatanena…
„To je moje nejsilnější vzpomínka na celé utkání. Ritchieho střelu jsem vyrazil před sebe, Anaheim hrál v šesti, takže jsme nemohli pokrýt všechny hráče, Sami Vatanen se tam zjevil a trefil mě do betonu.“

Instinktivní zákrok?
„V ten moment nešlo situaci asi řešit jinak. Snažil jsem se rychle přesunout, když jsem viděl, že bude dorážet. Zbývalo pár desetin vteřiny do konce, jsem rád, že se mi podařilo tímto zákrokem pomoci týmu k vítězství.“

NHL a obecně Amerika má ráda podobné příběhy. Co všechno vás čekalo po skončení utkání?
„Ihned po něm jsem dával rozhovor do mikrofonu přímo na ledě. Po něm jsem nahoru do studia Fox center, pak jsem šel zpět do kabiny, kde mě čekali další novináři. Bylo toho opravdu dost.“

Vládnete skvělou angličtinou…
„Děkuji. Přece jen tu jsem od roku 2012, takže jsem se naučil jazyk.“

Zpět k vám. Nevíte, jaké bude další dny, přesto: jak vnímáte svůj debut v nejslavnější soutěži světa?
„Pro mě to je obrovská motivace do další práce. Byl jsem samozřejmě nahecovaný už předtím, ale teď jsem dostal potvrzení, že jdu po správné cestě. To mě těší a zároveň i posouvá dál.“

Kolik gratulací vám do telefonu přistálo?
„Bylo jich opravdu mnoho, víc než když jsme porazili Kanadu na mistrovství světa juniorů. Dostal jsem je také od lidí, které neznám. Rovněž na sociálních sítích toho bylo hodně moc – všem děkuji!“

Stíháte přitom všem sledovat Pardubice?
„Samozřejmě ano. Zrovna před pár dny mi volal generální manažer Dušan Salfický, hovořili jsme o situaci v Dynamu. Je v těžké, ale zároveň hratelné situaci. Věřím, že ji celá organizace zvládne.“