Petr Novák, fotografie Vladimír Škorpík
Padla na nás obrovská psychická deka, přiznává Tomáš Rolinek
Na poslední místo se propadli hokejisté HC Moeller Pardubice v průběžné extraligové tabulce. Po osmi odehraných zápasech mají na svém kontě jen čtyři body a pasivní skóre 16:32. Navíc Pardubičtí už více než dvě hodiny hry nedokázali vstřelit branku. Moeller je psychicky dole. Ví to každý. „Moc nevíme, jak z toho ven. Do našeho projevu se vkrádá křeč, nedaří se nám kombinace, uskakují nám puky a uvidíme, jak se to dál vyvine. Každopádně do toho musíme dát všechno, abychom nezdary zlomili,“ říká útočník Tomáš Rolinek.
Znamená to tedy, že když se vám nepodaří proměnit v zápase pár šancí, tak na vás padne ta zmiňovaná psychická deka?
„Je to pravda. Bylo to vidět i v Plzni, kdy jsme dostali první gól až na začátku třetí třetiny, hned na to druhý. Nás to psychicky složilo a už jsme neměli síly na to zvrátit zápas.“
Ostatně 136 minut bez vstřelené branky není dobrou vizitkou…
„Pokud nebudeme dávat góly a nebudeme třeba ve třígólovém vedení, tak těžko budeme vyhrávat. Teď se nám to bohužel nedaří, ale my musíme jít zápas od zápasu, abychom to zlomili. Stále si říkáme, že to další zápas zlomíme, ale ta křeč nás svazuje.“
Strašně bychom to chtěli zlomit, ale bohužel se nám to nedaří
V Plzni jste nastřelil tyčku, to byla asi největší pardubická příležitost v zápase...
„Ještě Petr Sýkora jel sám na Málka a to byly asi největší naše šance. Byla tam ale i řada dalších střel, ale my stojíme vedle branky a nic se k nám neodrazí. Málek moc puků nevyrážel a většinu jich chytil. V tomto směru nám možná chybí i pověstné štěstíčko, aby se to k nám i náhodně odrazilo a mohli to dát do prázdné brány.“
V Pardubicích patříte mezi služebně nejstarší hráče, měli by to tedy strhnout právě tito borci?
„Přesně tak a určitý díl viny beru i na sebe. Se spoluhráčem se o tom bavíme, rozebíráme to, strašně bychom to chtěli zlomit, ale bohužel se nám to nedaří.“
Jak na to? Možná toto probíhá hlavou Tomáše Rolinka (na fotografii zcela vpravo).
Do sestavy by se na zápas proti Vítkovicím měli vrátit mladí hráči – Michal Klejna, Tomáš Zohorna a Daniel Rákos. Může být jejich návrat dobrým impulzem?
„Doufejme že ano. Mladí hráči mají za úkol rozhýbat hru, dostat se do tlaku a to budou i jejich úkoly od trenérů. Doufám, že nám pomůžou.“
Do branky se už po zranění vrátil brankář Ján Lašák, je to pro vás velká vzpruha?
„Předešlé zápasy nám brankáři určitě neprohráli. V zápase s Plzní ale Jánko určitě potvrdil své kvality. Vychytal tam neskutečné věci a nebýt jeho, tak bychom prohrávali dřív. Měl výbornou fazónu, ale bohužel jsme ho nepodpořili nějakým gólem.“
Vymýšlíme cokoliv, hráči mění i své rituály
Podle trenéra Miloše Říhy musíte hrát zápasy třeba i na 0:0, je to hodně náročné držet se v útočných choutkách zpět?
„Každý o nás ví, že jsme útočné mužstvo. Nám se to ale občas i daří nepouštět se tolik do útočení a čekat na to, co udělá soupeř, protože hrajeme venku a musíme hrát ze zajištěné obrany. Bohužel ale neproměníme šance, soupeř dá náhodný gól a hned na nás padne deka a nejsem zápas schopni otočit.“
Do Vítkovic odjíždíte o den dříve, trenéři se opravdu snaží udělat vše pro to, aby nabourali váš stále stejný cestovní stereotyp…
„Nejenom trenéři, ale i hráči vymýšlíme cokoliv. Hráči mění i své rituály, jen aby se to už změnilo, abychom další zápas vyhráli. Musíme do toho dát vše, abychom to zlomili, protože není možné stále prohrávat. To, že hrajeme jen venku, není výmluva.“
O to víc se ale musíte těšit na podporu domácích diváků v ČEZ Areně, kde ale stále probíhají stavební práce…
„Stále slyšíme, jak pracují a musí makat, abychom si tady za týden zahráli první zápas.“