22.03.2012
Jan Hrabal

Jsem dojatý, neskrýval Martin Bartek

PARDUBICE — Mluvil potichu, vážně a s drobnými pauzami. Martin Bartek vyrovnal sedmé čtvrtfinálové utkání s týmem HC Vítkovice Steel pouhou půlminutu před koncem základní hrací doby. Po zápase z něj tekl pot, v očích se mu objevovaly slzy.

„Byl to velmi těžký zápas. Po každém našem vyrovnání Vítkovice utekly o jednu branku, bylo to dost namáhavé,“ hodnotil nakonec povedené střetnutí, kterým se pardubičtí hokejisté kvalifikovali do semifinále vyřazovacích bojů.

„Vítkovice vyhodily puk, Vladimír Sičák mi ho posunul a já jej chtěl dávat na Honzu Koláře. Jenže kotouč se opět dostal ven a Tomáš Zohorna jej vrátil zpátky do třetiny. S Caseym Borerem jsme byli dohodnuti, že se pokusí vystřelit na zadní mantinel, aby se to odrazilo před bránu jako v posledním domácím utkání, ale špatně se to odrazilo. Tak jsem to dal na bránu, tam jsem trefil Jirku Cetkovského do břicha, rychle jsem se zpoza brány snažil dostat před ní, on mi ho přikopl a pak jsem to tam dorazil,“ popisoval svou trefu, na které měl lví podíl hráč s číslem 94.

Ve své kariéře jste dal bezpočet branek. Ale tahle byla emočně možná nejvýraznější, souhlasíte?
„To souvisí s celou sezonou. Začátek jsem měl docela dobrý, pak přišlo tříměsíční zranění. Nevěděl jsem, zda budu moci ještě hrát, povedlo se a sezona nekončí. Řekl jsem si, že si to musím užívat, ale tohle… Těžko se hledají slova.“

A v loňském semifinále jste si až přespříliš vyčítal a bral na sebe vyřazení s Vítkovicemi. Satisfakce?
„Určitě! Měli jsme šance a neprosadili jsme se. Vítkovice nepustily a držely, i když byly pod tlakem. Vždy se z toho dokázaly dostat z něj a těžko se hovoří, zda jsme něco podcenili. Víte, když člověk hraje na hraně a fakt mu jde o všechno jako letos, tak prostě musíte jít. Jsem rád.“

Obrovským momentem bylo, že vás nezlomil gól Jiřího Burgra na 3:4 v čase 53:53…
„To bylo po naší chybě. Nechali jsme ho před brankou, to jsme zahráli špatně. Ale když do toho dáte všechno, tak to fakt jde! Vítkovice nevěděly, co dělat, nahazovali jsme puky na bránu, lidi nás hnali, co to jen šlo. I když jsme tomu možná sami nevěřili, tak ta energie byla na naší straně.“

Tohle si zasloužili všichni!

V Pardubicích je tradičně dobrá hokejová atmosféra, ale i vy jste se během základní části zmínil, že občasný pískot vám nepomůže. Co říkáte na to, co se dělo v ČEZ Areně v sedmém utkání čtvrtfinále?
„Fanoušci povzbuzovali stále, ani jedno zapísknutí. To se pak hokejistovi hraje daleko lépe, věří si, dělá věci, na které by si třeba netroufl. Krásně to bylo vidět v našich přesilovkách. Lidé byli fantastičtí, snad to bude pokračovat! Tohle si zasloužili všichni!“

Hodně se před zápasem mluvilo o tom, zda domácí prostředí v sedmém utkání je výhodou…
„Kdybychom hráli ve Vítkovicích, tak by to pro nás nebylo nic lehkého. Dá se říci, že rozhodčí to tam pouštěli a netrestali tolik jejich zákroky. Oni mají velké beky a ti si pomáhali fauly, když nestíhali. Rozhodčím to nezazlívám, nemuseli to ani vidět. Tam se hrálo těžko než tady.“

Jak vyprávíte, tak vidím slzy ve vašich očích. To jste tak dojatý?
„To je jak z velkého filmu. Já jsem rád hlavně kvůli lidem…“ (odmlčí se na chvíli)

„A kvůli sobě, že jsem to mohl zažít. Už jsem si říkal, že sezona nic moc a odehrát pouze třicet zápasů v ní by mě mrzelo. Jenže my nekončíme! Snad budeme hrát ještě dlouho!“

Trenér Pavel Hynek hovořil o tom, že jste zápas neustále „tlačili do kopce“. Bylo to psychické náročné?
„Když se podíváte na zápas, tak Vítkovice, co měly, to daly. Snažili jsme se vyvíjet tlak na jejich obránce, měli toho dost. Chtěli jsme si vynutit fauly, nějaké byly, jiné mohly a nebyly. Naštěstí to skončilo naší výhrou.“

Liberec? To bude boj!

Ke hře bez brankáře jste sáhli už dvě minuty před koncem. Hodně jste si věřili v tento moment?
„Většinou se v takové situaci spíše inkasuje, taková je statistika. Ti, co brání, tak jim stačí vyhodit, útočící tým musí puk podržet… Když vyhodili a nedali gól, tak jsem jen čekal, než se puk rychle dostane do pásma. Věděli jsme, že musíme střílet na branku, chválabohu se to k nám odrazilo.“

Jaká byla celá série?
„Před ní jsem říkal, že Vítkovice jsou nejtěžším možným soupeřem. To se jen potvrdilo.“

Jste ideálně připraveni na to, co přijde v semifinále?
„Vítkovice táhli Jiří Burger a Viktor Ujčík, pak se připojovali další. Mají urputnou obranu, nešlo se přes ni prosadit, rozhodčí to občas pouštěli a s hokejem to místy nemělo co společného.“

V semifinále jdete Liberec. Co na to říkáte?
„Liberec? Nedvěd! Mají beky, co hází hlavami do střel, to bude boj!“

Ale těšíte se, že?
„Rozhodně! Toto nás musí nakopnout. Ne, že může? Musí! To je film! Co se dělo v úterý, by nikdo nevymyslel!“