08.12.2007
Vladimír Gregor

Ján Lašák zaspal a Pardubice zatím vyhrály nad Budějovicemi

Duel s druhým týmem extraligového pelotonu přivál do pardubické ČEZ Areny hokej té nejvyšší kategorie. Rozjeté České Budějovice si věřily, nakonec ale mohly být rády alespoň za bod po remíze v základní hrací době. Diváci sledovali místy dech beroucí drama, které dospělo až do nejzazšího možného bodu – samostatných nájezdů. Divácky oblíbenou dovednostní disciplínu zvládli lépe domácí hráči. Mladý Jan Chábera uspěl pouze proti Liboru Pivkovi, opora Moelleru Ján Lašák si poradil s pokusy Jiřího Šimánka a Petra Sailera a mohl tak slavit spolu se svými spoluhráči zasloužené dvoubodové vítězství.

Ján Lašák „pod novými trenéry“
  • 4 zápasy, 241 odchytaných minut
  • 138 zákroků, 6 inkasovaných gólů
  • Průměr 1,49 branky na zápas
  • Úspěšnost 95,65 %

„Bylo to pro mě první prodloužení, které dospělo až k nájezdům. Zatím jsme ta prodloužení navíc většinou prohráli,“ pousmál se trpce nad nelichotivou statistikou Moelleru, který do té doby ze šesti pokusů bral bod navíc pouze dvakrát. „Jsem každopádně rád, že mi to vyšlo. Už jsem si chtěl nájezdy také vyzkoušet,“ doplnil.

Samotné nájezdy snad ani nemohly být napínavější. „U prvního nájezdu jsem měl trochu štěstí, Šimánek to udělal dobře, mně se to ale na poslední chvíli podařilo trochu vypíchnout hokejkou. U toho druhého jsem celou dobu věděl, že to Hübl udělá nějak perfektně a dá mi to nad vyrážečku, až jsem u toho přemýšlení nakonec nějak zaspal,“ popsal s úsměvem situaci, kdy na něj vyzrál jediný úspěšný střelec Jihočechů.

Za stavu 1:1 zbývala domácím jedna penalta k dobru a trenérská dvojice možná trochu překvapivě dala důvěru hráči, který se do té doby nestačil ani pořádně sklouznout. „Všichni víme, že Bláža v takovýchto momentech umí ten blafák udělat a zase to jen potvrdil. Parádně si to užil a hezky zblízka si brankáře vychutnal,“ popsal Lašák pardubickou ódu na radost.

Paradoxně to byl právě on, kdo si pocity euforie užil několik vteřin po skončení zápasu. „Já jsem tam trochu zaspal. Myslel jsem, že se pojede ještě jeden. Úplně jsem zapomněl, že jsem začínal, tak jsem se po Blážově gólu ani neradoval. Šel jsem do brány a hecoval se, že to musím chytit. Pak za mnou přijel Petr Koukal a já na něj: Co je? A on, že konec. Že jsme vyhráli,“ rozesmál se při vzpomínce na dokonale groteskní situaci.

Radost celého týmu však mohla být i větší, kdyby se podařilo udržet nadějně rozjetý zápas až do šedesáté minuty. „To jsou přesně ty góly, jaké my dostáváme. Podobný jsme dostali třeba i ve Znojmě. Samozřejmě to není dobré na psychiku, podráží nám to nohy. Bylo to vidět i na Budějovicích, které si na nás věřily,“ upozornil na častý nešvar, kdy Pardubice ztrácí body v posledních třetinách.

Naopak pozitivním jevem je zvyšující se nasazení hráčů zejména při domácích zápasech. „Začíná se určitě projevovat práce s novými trenéry. Perfektně bráníme a vyrážíme k nebezpečným ztečím. Myslím, že s přibývajícími body se to nasazení bude ještě lepšit. V situaci v jaké jsme, nám nic jiného nezbývá. Nemůžeme hrát profesorský hokej. Musíme makat po celou dobu utkání a jen to nám může přinést úspěch,“ ví pardubická opora.

Rychlý a fyzicky náročný hokej si vybral svou daň zejména v závěru třetí třetiny, kdy se zdálo, že některým hráčům docházejí síly. „Nevím jak Budějovice, ale my jsme hráli na tři lajny, takže to bylo pro kluky určitě náročné. Čtvrtá formace tam byla jen párkrát. Na druhou stranu jsme tam měli i velké šance, takže se určitě nedá říct, že bychom ke konci nestíhali,“ připomněl velké šance Ondřeje a Tvrdíka.

Pardubice tak v konečném důsledku berou body dva, svým výkonem ale určitě nikoho ze svých příznivců nezklamaly. „Diváci si museli užívat. Byl to hokej se zápletkou, navíc šťastnou pro domácí tým. Kdybychom získali jen jeden bod, tak by to byla pro nás ztráta, takhle to ale můžeme brát trochu s nadhledem. Hlavní je, že máme aspoň ty dva,“ zakončil Ján Lašák a spěchal do kabiny shodit řádně propocenou výstroj.