Daniel Voženílek hrál ve Finsku. Jsem zocelenější, říká 

Daniel Voženílek hrál ve Finsku. Jsem zocelenější, říká

15.5.2017 | Jan Hrabal

PARDUBICE — Cenné zkušenosti v zahraničí nasbíral v minulé sezoně pardubický odchovanec Daniel Voženílek. Jedenadvacetiletý útočník hrál ve finském Rovaniemi druhou nejvyšší finskou soutěž, nyní bude bojovat o svou šanci v prvním mužstvu Dynama. Daleko u polárního kruhu dle svých slov dospěl a pochopil, že hrát lední hokej znamená i tvrdě pracovat mimo mantinely.

„První týdny poté, co jsem přijel, byly velmi náročné. Byla to pro mě veliká změna v přípravě na suchu a na ledě. Trávili jsme hodně času v posilovně,“ vypráví svůj příběh z minulé sezony, v níž se nejen osamostatnil, ale zároveň si v Mestisu, tedy druhé finské lize, uvědomil mnoho věcí…

Jak vnímáte svou jednoroční misi na polárním kruhu?
„Jsem za ni rád. Před minulou sezonou jsem v Pardubicích skončil, protože jsem neprošel fyzickými testy. Hned, jak jsem přiletěl do Finska, tak týden poté jsme měli podobné a trenér mi řekl, že se těší na spolupráci se mnou, že mohu udělat veliký progres. Hodně jsme spolupracovali, tak snad se to povedlo. Zlepšil jsem se v angličtině, poznal nové prostředí a kamarády…“

A co hokej?
„Hodně se bruslí nahoru a dolů. Měli jsme neustále dvoufázové tréninky, berou Mestis tak, že v něm chtějí připravit hráče pro Liigu. Oproti českému hokeji se zde tolik nebrání střední pásmo.“

Pardubice to mají nejdále tři hodiny do Třince. Jak jste to měl s cestováním?
„Nejblíže jsme to měli čtyři hodiny do Hokki, kousek za Oulu. Nejdále jsme jezdili patnáct hodin autobusem do Helsinek. Cestovali jsme na tripy, v úterý jsme vyjeli, ve středu jsme hráli, ve čtvrtek někde trénovali a v pátek byl další zápas s tím, že jsme se v neděli vrátili domů. Procestovali jsme takhle celé Finsko.“

Takže jste týden strávili na cestách a druhý jste hráli doma?
„Tak nějak to bylo. Na hotelích jsem strávil dohromady přes měsíc. Pak jsme zase hráli jen doma a soupeři to k nám měli opravdu daleko.“

V kabině jsem byl jediným cizincem…

Zmínil jste angličtinu…
„Zlepšil jsem se výrazně. Ono je rozdíl mluvit s Finy, kteří se ji učí stejně jako my ve škole, v tom to bylo jednodušší. Mezi Američany a Kanaďany to takové není. Pro mě je příjemnější se bavit takhle s Evropanem, snáze mu rozumím.“

A co finština?
„I kluci byli překvapení, že jsem se učil docela rychle. Je to jako každý jiný jazyk hlavně o slovní zásobě… Finština je komplikovaná, ale základní hokejové věci jsem pobral rychle. V kabině jsem byl jediným cizincem, takže jsem poslouchal a přemýšlel, co říkají…“

Na Vánoce jste se už třeba chytal?
„To ne, to už dříve! Klasické věty jsem dal dohromady během pár týdnů. Plynule ale mluvit neumím, to rozhodně ne.“

Příspěvek sdílený HC Dynamo Pardubice (@hcpce),

Rovaniemi je secsakramentsky na severu…
„Přímo na polárním kruhu! Pozoroval jsem i polární záři. To je nádhera! Celou dobu od září do ledna jsme ji neviděli, nakonec se objevila, když za mnou přijeli rodiče. V zimě mi spoluhráči říkali, že musím chodit ven mimo světelných prach, jenže ono bylo i pětatřicet stupňů pod nulou…“

A co ty půlroční tmy?
„Od srpna do září bylo neustále světlo a pak se to přehodilo – říjen a listopad byly hrozné. To ještě nebyl sníh, ale bylo nepříjemně temno, sluníčko bylo jen chvíli na obzoru. Nebylo to příjemné.“

Nedivíte se, že v těchto státech bývá nejvyšší počet sebevražd?
„Vůbec ne. V Rovaniemi to nebylo vzácné, občas někdo přišel, že jel okolo mostu a někdo zrovna skočil dolů. Já byl z toho v šoku a oni v pohodě. Podle mě to mohlo být tím světlem.“

Opravdu?
„My jsme v Rovaniemi prohráli před Vánoci jedenáct utkání v řadě, stalo se jim to třetí rok po sobě. To není náhoda, třeba to bylo i tím sluncem. Brali jsme i vitamin D3 na to.“

Na druhou stranu ta příroda, že?
„Jsem typ člověka, co ji má opravdu rád, tak jsem chodil na procházky. Jdete do lesa a potkáte soba. Oni jsou jak krávy – přejdou si přes silnici jakoby nic, i když na ně troubíte. Můžete k němu přijít na metr a v pohodě. Víc na sever jsou plašší, v Rovaniemi takoví nebyli.“

Ještě k té zimě. Kolik stupňů jste tam zažil?
„Jednou bylo mínus pětatřicet a to je fakt kosa! Na stadion jsem chodil pěšky zhruba dvacet minut, když mě nebrali kamarádi. Jeden den jsem vstal, byla ukrutná zima, že jsem přišel se zalepenými řasy a oči. Zpět mě radši vzali autem domů.“

Musel jsem zhubnout…

Vraťme se zpět ke sportu. Jak vám rok ve Finsku pomohl?
„Je to jiný styl hokeje. Věřím, že jsem se zlepšil v práci nohama, hodně jsme je posilovali, mám je silnější. To mě posunulo a začalo i bavit. Dělali jsme hodně nadhozy a dřepy.“

V juniorce jste často projel celým kluzištěm a i přes dva hráče jste se dostal do zakončení…
„Začátek uplynulé sezony se mi nepovedl, po fyzických testech mi řekli, že mám trochu nadváhu a že musím zhubnout. Jenže já nevěděl moc jak, neměl jsem takové návyky. Moc jsem nejedl, třeba jen dvě čokolády denně, byl jsem unavený a za prvních čtrnáct zápasů jsem měl dva body a mínus jedenáct. Pak se to začalo srovnávat a věřil jsem si více. Koncem roku už jsem řešil situace po svém, věřil jsem si více na puku a tlačil se do koncovky.“

Jak jste se o sebe ve Finsku staral?
„Měli jsme kondičního trenéra, který se nám věnoval i mimo led. Dbal na naši výživu, hodně jsme ji spolu řešili.“

Ochutnal jste i sobí maso?
„Je vynikající! S bramborovou kaší doporučuji! Hned bych si ho dal. Měl jsem i medvědí maso, ten byl tužší.“

Příspěvek sdílený HC Dynamo Pardubice (@hcpce),

Když vás poslouchám: vracíte se zpět do mateřských Pardubic dospělejší?
„Když jsem byl tady, bydlel jsem u rodičů, starala se o mě maminka a nebyl jsem samostatný. Tady jsem byl hozený do bytu, musel jsem si uvařit, vyprat a všechno okolo. To mi hodně pomohlo. Ze začátku jsem neměl moc co dělat, chodil jsem si sám nebo s kamarády do posilovny nebo třeba za město do přírody a potkával soby. Hodně mě Finsko zocelilo. S některými již bývalými spoluhráči jsem stále v kontaktu, píšeme si i s lidmi mimo hokej, to potěší. Když poznáte Finy, tak zjistíte, že jsou velmi přátelští.“

Internet jste doma měl a byl tak ve spojení s Českou republikou, že?
„To vám musím říci! Všude mají 4G za pětistovku měsíčně neomezená data. Když jsme jeli autobusem, mohl jsem se dívat na YouTube a vše šlapalo parádně bez omezení. Samozřejmě jsem sledoval i výkony Pardubic, úterní a nedělní zápasy jsem se díval přímo na Hokejce, páteční jsem nestíhal, protože jsme hráli.“

Jsem zvědavý, jaká bude letní příprava

Jak jste minulý ročník prožíval?
„Jsem klasický fanoušek, ale úplně jsem nenadával, protože jsem to chápal. Nedívalo se na to hezky. Před baráží jsem přiletěl, tak jsem chodil fandit přímo do Tipsport areny. Nervy to byly veliké, prožíval jsem ji!“

Jak jste vnímal fanoušky, kteří dokázali vyprodat halu?
„To bylo něco neuvěřitelného, musíme si takové podpory vážit. Já v Pardubicích vyrůstal odmala, pamatuji si mistrovské tituly v letech 2010 a 2012 z hlediště, že jsem tleskal a radoval se. A teď bylo plno i na baráž…“

Příspěvek sdílený HC Dynamo Pardubice (@hcpce),

Byl jste se svými spoluhráči v kontaktu?
„Nejvíc jsme si psali s Ondrou Pannou, známe se odmala. Celou dobu jsme v kontaktu, co jsem byl ve Finsku, dále ještě s Michaelem Špačkem, který je v zámoří, a s Honzou Ščotkou. Je fajn, že tahle naše partička z mládeže může hrát lední hokej i v dospělých.“

Jak se těšíte na letní přípravu?
„A víte, že docela ano? Jsem zvědavý, jaká bude. Já ji dřív moc nemusel, vždycky mě bavil jen hokej, ale práce okolo něj už tolik ne, teď to vnímám jinak. Jsem vděčný, že mě Dynamo vzalo zpátky a že tu mohu být.“

Twitter
Facebook

Generální partner

ČSOB Pojišťovna

Hlavní partner arény

Tipsport arena

Partneři

Město Pardubice
Chládek a Tintěra
go4games
Lumius
Westminster Unternehmensgruppe
Autocentrum Barth
Léčebné lázně Bohdaneč
REPON
Pekařství Frydrych
Střída Sport
Reklamní banner
KAS
 
Autocentrum BARTH
Autocentrum BARTH
Autocentrum BARTH
Autocentrum BARTH

Partneři mládežnického hokeje

RENOMIA
Edera
Fanshop Dynana Pardubice

Chcete být vidět?

Banner sponzoři