14.02.2018
Jan Hrabal

Biatlon nestíhám, nejsem tu na dovolené, říká Denis Havel

PARDUBICE — Přímo v realizačním týmu české reprezentace má pardubický hokej svého zástupce. Videotrenérem národního týmu je Denis Havel, který přišel do Dynama před začátkem letošní sezony. Progresivní mladík pochází od Třince, za který hrával do dorosteneckých let, krátce najel i na rozhodcovskou dráhu.

„Ve Werk areně jsem trávil hodně času. Když přicházel trenér Jiří Kalous, tak měl jednu z podmínek, že bude mít k ruce videokouče. Tehdy jsem byl osloven Pavlem Markem a Markem Chmielem, což byli hlavní představitelé Ocelářů po sportovní a personální stránce, jestli bych to nechtěl dělat. Prošli jsme testovací období, vyzkoušeli jsme si tuto spolupráci v play off, mě oslovila a pokračovali jsme v ní,“ vypráví Denis Havel.

Byla to nabídka z kategorie těch, které se neodmítají?
„Začal jsem ze dne na den. Ukončil jsem kvůli tomu studium, dá se říci, že jsem tomu podřídil všechno. To znamená osobní život, volný čas, zkrátka všechno. Je to práce, práce, práce…“

Jak potom vedla vaše cesta k reprezentaci?
„Když končil trenér Vladimír Růžička, tak nastupoval realizační tým pana Vladimíra Vůjtka. Jeho asistenty se stali Jaroslav Špaček, Josef Jandač a Jiří Kalous. Vzhledem k tomu, že jsme s Jirkou spolupracovali v té době již asi čtyři roky a s Josefem Jandačem jsem se taky trochu znal, tak mě doporučili. Pan Vůjtek mě přijal do svého týmu.“

A před touto sezonou jste změnil klubové působiště a zamířil do Pardubic. V tom hrál taky roli sportovní manažer Dynama Pavel Marek?
„Mohl jsem jít i jinam, ale byly dva důvody, které rozhodly pro Pardubice. Tím prvním je osobní, jelikož jedna osoba, na které mi nejvíce záleží, pracuje v Praze. Druhým byl Pavel Marek a jeho profesionální přístup.“

Je už dnes videotrenér nezbytnou součástí realizačního týmu na extraligové úrovni?
„Není to všude pravidlem. Někde už videokouče mají šest nebo sedm let. Neregistruji organizaci, že by tuto pozici někde zrušili. Nákup potřebných věcí pro práci, hardware a software, je navíc celkem nákladný. Proto by bylo hloupé najednou něco rušit. Setkávám se s názory trenérů ze střídačky, kteří tvrdí, že hokej na videu vypadá zase trochu jinak. K tomu se přidává nezbytnost propojení trenérů s někým na vysílačce, ať už to je videokouč nebo skaut. Hokej shora vypadá jinak než na střídačce. Ne vždy jde z lavičky všechno zaregistrovat.“

Dá se v kostce popsat, jakou náplň práce má videotrenér?
„Když to vezmu ve zkratce, tak jednou z částí je příprava na soupeře. To znamená charakterizovat ve stručnosti hru soupeře v deseti či patnácti klipech. Dalším okruhem jsou speciální formace jako přesilovky a oslabení. Pak tam samozřejmě patří i výstup ze zápasů našeho týmu, to se týká naší defenzivní i ofenzivní stránky, herního systému i individuálních věcí. A k tomu je třeba sledovat hokej okolo, inspirovat se různými záběry z NHL, KHL a dalších soutěží, kde se dá něco využít. Některé věci se potom dají zapracovat do systému hry našeho týmu.“

Při zápasech jste právě vy tím, kdo sleduje hokej z horního pohledu? Je to stejné v klubu a v reprezentaci?
„Většinou zápasy sleduji shora. Ale je trochu paradox, že třeba na Světovém poháru jsem byl zavřený v místnosti, kde bylo asi dvacet obrazovek a kamer. V zámoří mají takzvanou challenge,  NHL je v tomto napřed, tak jsem to trenérům přehrával rovnou na střídačku, kde měli monitory. U nás jsem někde pod stropem haly, kde je výhled nejlepší. Čím blíže jste ledu, tím více se zdá hokej rychlejší. O přestávce pak rychle běžím do kabiny něco sestříhat, předat trenérům informaci. Ti už s ní naloží tak, jak potřebují.“

A jste i pomocí vysílačky přímo ve spojení se střídačkou během utkání?
„Tato komunikace probíhala tak, že ji měl na starost náš skaut Břetislav Kopřiva, ale momentálně to není naším pravidlem. V reprezentaci jsem na vysílačce já ve spojení s Jiřím Kalousem.“

Na stadionu jste od rána do noci. Jak jste časově vytížen, co všechno je náplní vaší práce?
„Vezmeme-li týden po nedělním utkání jako příklad, kdy se pak hraje v úterý venku a v pátek
doma, tak v pondělí máme první poradu. Charakteristika hry soupeře, na úterní ráno chystám
přesilovky a oslabení, trenér brankářů přichystá video na gólmany soupeře. Odehrajeme úterní
zápas, který si označkuji, po skončení utkání je zápas sestříhaný, zároveň začnu připravovat hru
pátečního soupeře. Ve středu ráno je rozbor našeho utkání a nakousneme herní situace, v nichž
vyčnívá náš páteční soupeř. Ve čtvrtek je rozbor hry podrobnější, řešíme rovnovážné situace. V den
zápasu v pátek ráno máme rozbor se speciálními týmy na přesilovky a oslabení. Pak drobná porada
na hru pět na pět a sestřihy brankářů.“

Na tribuně při zápasech je vaším pracovním nástrojem speciální tablet. Jaké informace do něj zaznamenáváte?
„Je to takový manažer utkání. Dá se říct, že do tabletu, který má v sobě speciální software, zapisuji všechno, co se stane během utkání. Ať to jsou statistické věci, kdo je na ledě nebo kdo vystřelil. A potom herní stránka – naše rozehrávky, obrana středního pásma, jak ji hrajeme, nebo jak hrajeme ofenzivně, speciální signály… Tyto funkce mi umožní, že po zápase pouze synchronizuji video a tyto značky. Program mi to potom hodí do takové knihy, kde mám jednotlivé věci rozdělené podle kategorií a mohu s nimi dál pracovat dle potřeby. Každá kolonka má časový úsek, když na konkrétní situaci kliknu, tak se mi vyfiltruje k další editaci, kde střihnu začátek, konec a předám.“

Mohou z toho těžit i jednotliví hráči a přehrát si jen svůj minizápas?
„Tím, že zakliknu, kdo je zrovna na ledě, tak mi program filtruje střídání hráčů, není problém ho za čtvrt hodiny vyexportovat. Konkrétní hokejista se nemusí dívat na celý zápas, já mu dodám jen ty záběry, kdy je na ledě.“

Světový pohár? Grandiózní akce

S reprezentací jste již poznal atmosféru mistrovství světa nebo Světového poháru. Je pro vás olympiáda ještě na vyšším stupínku?
„Určitě to bude více než mistrovství světa, to stoprocentně. Jestli to bude před Světovým pohárem, to zatím nejsem schopen říct, spíše asi až po olympiádě. Přece jenom Světový pohár uspořádala NHL vskutku grandiózně. Byla to akce na totální profesionální úrovni. Není lehké zorganizovat podobně velký turnaj, na olympiádě je navíc řada dalších sportů, to není jen o hokeji. Snad to bude všechno v pořádku.“

Plánujete se podívat na další sportovní disciplíny?
„Odjel jsem do Koreje především pracovně, není to užívání si dovolené. Tři zápasy ve skupině budou v rychlém sledu. A rozhodnou o tom, jestli půjdeme do osmifinále nebo čtvrtfinále a koho případně trefíme z té silné čtyřky, nebo dostaneme-li jiného soupeře. Myslím, že moc času na sledování biatlonu nebo jiných soutěží asi moc nebude.“

Do turnaje český tým vstoupí utkáním s domácím výběrem, se kterým se Češi nepotkávají tak často. Lišila se hodně příprava na Koreu, máte dostatek materiálu k analyzování?
„Výhodou je, že Korea měla v létě kemp v České republice. Odehráli tady spoustu utkání. Dále hráli taky na Channel One Cupu v Rusku, kde jsme celý trenérský štáb viděli všechny zápasy. Pak jsme si je sestříhali, Jiří Kalous zpracoval výstup ke hře Koreje. Jsme připravení na všechny soupeře. Na Kanadu a Švýcarsko máme základní přípravu, tu budeme ještě aktualizovat podle toho, jak odehrají první utkání proti sobě ve skupině.“

Připomínáme si dvacet let od zlatého Nagana. Jak jste sledoval olympijský turnaj, na němž Česká republika získala zlaté medaile?
„To jsme už měli hokejovou školu na první základní škole v Třinci, od ředitele jsme dostali výjimku, a tak jako hokejová třída jsme mohli mít televizi ve třídě a sledovat finále přímo v ní. Místo učení češtiny jsme skandovali ‚gól!‘.“

Teď jste ale členem olympijského týmu. Budete vlastně moci poslat z turnaje nějaké fotografie?
„Budu se snažit, ale vše budu konzultovat s člověkem, co má na starosti média a ten mi dá svolení, co mohu a naopak nemohu vyfotografovat a co se smí a nesmí publikovat. Asi budu moci fotografovat pouze mimo olympijskou vesnici, čili není problém cokoliv vyfotografovat na zimním stadionu.“