17.04.2018
Jan Hrabal

Natěšený Filip Zadina: Porvu se tady o to!

PARDUBICE — Klubová sezona se mu výjimečně povedla, v 66 utkáních včetně play off nastřílel za Halifax Mooseheads 49 branek a přidal 45 nahrávek. Nyní vyhlíží pardubický odchovanec Filip Zadina novou výzvu: seniorskou reprezentaci. Tento týden ho v rodném městě čeká debut, ve kterém zabojuje o účast na mistrovství světa, po němž se může těšit na draft NHL.

Filipe, dokázal byste si před rokem představit, že byste se vrátil do Pardubic rovnou na sraz reprezentačního A týmu?
„Já jsem před touto sezonou moc neočekával, nevěděl jsem, co se může stát a jak se může vyvinout. Byla to jedna z mých nejlepších sezon, co jsem kdy odehrál. Nyní mohu ukázat, co umím, to je pro mě jedině dobře.“

Letos jste zazářil v Halifaxu i na mistrovství světa juniorů…
„Je to úžasné. Nyní jsem v reprezentačním áčku a sem jsem přijel si to odmakat a i užít. Nejsem ve stresu, to vůbec.“

Budete hrát opět v České republice a navíc v Pardubicích. Co to pro vás znamená?
„Prožívám výjimečné pocity. Vracím se na led, kde jsem začínal, je to úžasné. Zrovna tady odehraji svůj první zápas za reprezentaci, to je neskutečné. Alespoň se na mě může přijít celá rodina, přijít nám fandit. Hlavně ať vyhrajeme.“

Vašeho otce asi Třince v průběhu finále nepustí, že?
„Ten má ještě u Ocelářů povinnosti. Ale aspoň zbytek rodiny tady bude.“

Co vám otec říkal, když jste byl povolán do reprezentace?
„Gratuloval mi a říkal, že jsem ho už v tomhle předčil. On nikdy v dospělém národním týmu nebyl, takže to bylo na jednu stranu vtipné, ale na druhou stranu mi pogratuloval a byl na mě pyšný.“

Chci pomoci týmu!

V juniorce se vám zadařilo neskutečně. Jak jste připraven na dospělý hokej?
„Sezona se mi povedla a věřím, že kanadská juniorka se může přiblížit seniorskému hokeji. Je to tam hodně ve vysokém tempu. Budu-li hrát to, co umím a přizpůsobím-li se v pár trénincích, tak by to mohlo být dobré. Musím hrát svůj hokej a ukázat tak, co umím. Chci pomoci týmu.“

Co byste jako mladí hráči mohli týmu nabídnout?
„Jako mladý bychom tomu mohli dát dravost. Prostě ukázat, co umíme. Filip Chytil, Martin Nečas, Martin Kaut i já umíme dávat góly, prosadit se jeden na jednoho. To bude teď v hokeji důležitý.“

Jaké to je v kabině s mladšími hráči?
„Vnímám, že to je pro mě lepší. Z kabiny znám víc spoluhráčů, určitě mi to pomůže. Aspoň si s někým mohu popovídat zase česky. Bude to fajn!“

Martin Kaut si prý popovídá i se staršími…
„Tak on hrál celou sezonu v extralize a teď je v reprezentaci, tak je zkušenější.“ (usmívá se)

Byla to dobrá sezona

Jaká vlastně byla cesta ze zámoří?
„Měl jsem přiletět již v neděli, ale měl jsem zpožděné letadlo z Halifaxu asi o tři nebo čtyři hodiny, tím pádem jsem nestihl spoj z Toronta do Varšavy. Začal jsem to řešit s agentem, přespal v Torontu na hotelu a nakonec jsem přestoupil k jiné aerolince a letěl do Mnichova. Jsem strašně rád, že jsem dorazil, bohužel sice v pondělí trochu pozdě, ale jsem rád, že to takhle dopadlo a mohu být tady.“

Cítíte po takové cestě únavu?
„Za ty dva dny jsem spal asi pět nebo šest hodin na hotelu, jinak jsme pořád pobíhali po letištích a hledali jsme moje kufry. Jsem rád, že už jsem aspoň doma, mám tak nějak kufry a hlavně hokejovou výstroj a můžu hrát hokej.“

Jak vůbec hodnotíte klubový ročník v Halifaxu?
„Myslím, že to byla dobrá sezona. Vyšlo mi to, jsem rád, že to takhle dopadlo. I když před sezonou jsme se jako celá rodina báli rozhodnutí, jestli tam půjdu. Nakonec jsem tam šel, ze začátku to bylo těžké, ale zvládnul jsem to. Tým mi pomohl, kluci taky, takže to bylo dobré.“

V čem jste se za ten rok v zámoří zlepšil?
„To uvidíme nyní. Myslím si, že jsem si zvykl na menší hřiště, kde je mnohem víc fyzických soubojů a můžete dát gól odkudkoliv. To je jedině velké plus pro mě.“

Cítíte po úspěšném juniorském šampionátu, že se změnila vaše pozice směrem k červnovému draftu?
„Odehráli jsme výborný turnaj. A když hrajete dobře, tak se jednotlivci ukážou více, než když jste někde na dně a nehrajete dobrý hokej. Hráli jsme výborně, jako jedna parta, dařilo se nám, měli jsme i štěstí. Byl jsem vděčný, že to vyšlo naší lajně i celému týmu. Z toho se pak nějak odvinul draft a zbytek sezony.“

Dá se od blížícího se draftu trochu oprostit? Abyste neřešil, z jakého místa budete vybrán?
„Teď je to úplně jedno, jestli bych byl náhodou dvojka, trojka, čtyřka, pětka… Teď bude záležet na loterii, jaké týmy si budou tahat. A pak to je na těch týmech, jestli potřebují obránce, tak si vytáhnou obránce. Nebo potřebují dávat góly, tak si vytáhnou útočníka. Hlavně je důležitý, aby si vás vytáhl nějaký dobrý tým, abyste pak měli větší šanci hrát NHL.“

Uvidíme, co se stane po nejbližších turnajích…

Máte nějaký tým, kam byste chtěl zamířit?
„Já budu hlavně rád, když mi to vyjde, a budu hrát NHL, buď příští rok, nebo za dva roky. Nemám nějaký tým, u kterého bych si řekl, že bych do toho chtěl jít. Uvidíme, co se stane.“

Máte tedy nějaký tým, kterému jste v dětství fandil?
„Je to Chicago, ale u něj si nemyslím, že by to nemohlo vyjít. I kdyby to vyšlo, tak by bylo hodně těžké se tam dostat přes křídla, co tam jsou.“

Pokud se dostanete i na mistrovství světa, nebude trochu zvláštní, že i po něm vás bude čekat ještě jeden vrchol sezony, a to červnový draft?
„Jak jsem říkal: uvidíme, jak se trenéři rozhodnou, jestli se mi bude dařit, jestli budu týmu prospěšný. A když ne, tak mám pořád před sebou zmíněný draft. Budu věřit, že mistrovství světa dopadne dobře, a když se to povede, tak to bude asi velké mega plus pro mě, možná i pro ten draft. Zůstaňme nohama na zemi a uvidíme, co se stane po dvou turnajích, co teď máme.“

Někteří hráči před draftem radši vynechají účast na mistrovství světa…
„Tak toto mě vůbec nenapadlo, že bych nepřijel. Víte co, hrát v osmnácti letech za dospělou reprezentaci, to je něco neskutečného. Pro mě to je čest! Kdykoliv budu moci obléci dres národního týmu, tak to budu brát jako poctu. Pro hráče to je nejvíce, je to odměna za jeho práci za celou sezonu a já si toho nyní považuji. Chápu třeba rodinné důvody, ale já jsem mladý kluk, který dostal příležitost a bylo by hloupé ji nevyužít.“

Bude draft trochu zvláštní z toho důvodu, že už ho nebudete moct tolik ovlivnit?
„Je to tak. Dal jsem všechno, co jsem mohl, do sezony. Snažil jsem se každý zápas odehrát naplno a teď už to bude pouze na generálních manažerech, koho si vyberou. Ale jak jste říkal, budu tam jen jako divák.“ (usměje se)

Žil jsem ve výborné rodině

Myslíte si, že už jste na seniorský hokej připravený? Nebo zkušenost se seniorským nároďákem vás ještě může posunout?
„Myslím si, že ano. Může mi to ukázat, jestli jsem na to připravený, v čem mám zlepšit svůj herní styl nebo v čem mám posílit, jestli vršek, nohy, být rychlejší… To se ukáže. Je to pro mě jedině velký plus, protože mi to může ukázat mé slabiny do budoucna. Jsem za to vděčný, protože vím, že se z toho můžu polepšit a být zase lepší. Z juniorky bych ale mohl být připravený na seniorský hokej.“

Jste první hokejista povolaný do seniorské reprezentace z kanadské juniorské soutěže, tohle vám už nikdy nikdo neodpáře. Jaký je to pocit?
„Opravdu? To jsem ani nevěděl, je to super.“

Uměl jste si nominaci do reprezentace vůbec v průběhu sezony představit? Možná po juniorském šampionátu by vás to nenapadlo, ne?
„Ne, vůbec. Vůbec by mě nenapadlo, že bych mohl dostat pozvánku sem. Tuhle sezonu, ani po mistrovství, ani před mistrovstvím dvacítek, mě to vůbec nenapadlo. Byl jsem vděčný, překvapený a jsem rád, že jsem tady.“

Co vám zámoří dalo kromě hokejové stránky?
„Žil jsem ve výborné rodině, starali se o mě fantasticky. Musel jsem se osamostatnit a naučit se anglicky, bez jazyku bych nepřežil ani den, protože jsem si s nikým nemohl popovídat česky. Za to jsem rád, že jsem se naučil.“

Paní si vás v jednom rozhovorů chválila, že pomáháte s taškami…
„Což o to, já hlavně nosil dřeva do krbu, abychom měli doma teplo. Nabral jsem svalovou hmotu při tahání polen.“

To vás může maminka zapřáhnout teď doma…
„To moc ne, my krb nemáme. Nemusím nic tahat.“ (směje se)

Bylo pro mě dobré, že jsem dříve nebyl středem pozornosti

Zažíval jste někdy krizi, kdy jste svého rozhodnutí třeba i litoval?
„Já si myslím, že ani ne. Samozřejmě byly chvíle, kdy se týmu příliš nedařilo, tři čtyři zápasy jsme prohrávali, chvíli se to ve mně vařilo. Celou sezonu jsme ale tak nějak hráli dobře, ale pak jsme se dali dohromady a bylo to dobré.“

Přiznejme si, že v Pardubicích se vás tatínek snažil uchránit od mediální pozornosti. Teď už to nejde, že?
„To máte pravdu, já si teď kdykoliv rád popovídám.“

I v Kanadě?
„Tam toho bylo fakt hodně, navíc to probíhalo v angličtině, trochu jsem měl zpočátku strach, ale jak jsem se rozmluvil, tak to bylo dobré.“

Pomohlo vám, že jste byl takhle stranou do nějakých šestnácti let?
„Asi bylo pro mou hlavu dobré, že jsem nebyl středem pozornosti a že to ze mě udělalo skromného… Nyní samozřejmě rád dám rozhovor do novin, je to i ocenění mé práce, že je vidět.“

Vraťme se do blízké budoucnosti: vyjedete v dresu národního týmu do pardubické haly. Co to s vámi bude dělat?
„Abych se přiznal, zatím mi to moc nedochází… Hlavou jsem posunutý v zámoří, vše se seběhlo ukrutně rychle, odletěl jsem ze dne na den. Jsem v České republice po osmi měsících, cítím změnu, ale jsem na to natěšený. Půjdu se o to porvat!“

Dobře, jak tedy probíhal první kontakt s vedením české reprezentace?
„Nejprve mi volalo americké číslo a já to nevzal, nevěděl jsem, o co se jedná… Pak jsem dostal zprávu od pana Fischera a už mi to všechno došlo a šlo to ráz naráz.“

A hned zabalit se a přiletět, že?
„Bylo to dost narychlo, měl jsem asi tři velké tašky, snažil jsem se do nich narvat všechno, protože jsem měl hodně věcí. Snad jsem tam nic nezapomněl a pokud ano, tak mi to snad pošlou.“

Kolik vám vůbec za tu dobu přistálo v mobilu zpráv?
„Bylo jich moc! Dostal jsem jich opravdu mnoho. Všichni mi i volali, bylo to moc pěkné a rodina je na mě pyšná.“