Jan Hrabal
Rána Petra Sýkory se nedá chytat, říká Vladimír Martinec
PARDUBICE — I on má velikou radost, že se A tým Dynama Pardubice může opřít o kanonýra Petra Sýkoru, který v úterý podepsal s vedením klubu novou smlouvu. Vladimír Martinec přeje útočníkovi s číslem 37 další přesné zásahy, které by týmu měly pomoci stoupat výše. Rodák z Lomnice nad Popelkou nasázel v pardubickém dresu dohromady 322 gólů v naší nejvyšší soutěži. Dalších 21 přidal během půlroku v Dukle Jihlava. Jeho celkové číslo je 343. Klobouk dolů!
Jak vás překvapilo, že vás kanonýr Dynama Petr Sýkora překonal v počtu nastřílených branek za Pardubice v nejvyšší soutěži?
„Hlavně mu to velmi přeji! Statistiky moc nesleduji, vím, že dohromady s reprezentací jsem vstřelil 498 branek, z nich jsem dal 343 v lize. Petr Sýkora je rozený střelec, to je bez diskuze. Nechtěl bych se motat u brány, když mu to sedne a trefí to. To je taková rána, že se brankáři musí bát. Když se mu ten ‚volej‘ povede, tak se to nedá chytat. Kdybychom dokázali změřit rychlost puku, tak věřím, že to letí i 180 kilometrů v hodině. Jen mu přeji, aby pokračoval a padalo mu to tam dál.“
Čím to podle vás je, že Petr Sýkora má takovou ránu?
„Má k tomu předpoklady – na bruslích má přes dva metry, má dlouhou hokejku a pak má obrovskou sílu díky nastavené páce. To je zákonité, že když piloval střelbu od mládí, tak když mu to sedne, je to neskutečná rána. Taková střela se nedá naučit, ale zdokonalit ano a Petr na ní neustále pracuje.“
Jeho druhou devízou je nezastavitelné zrychlení. Byl i v mládí takový?
„Pamatuji si ho v dorostu, když jsem jej trénoval, byl dost štíhlý a vytáhlý. Až pak postupně zesílil. Tehdy nepřevyšoval svými předpoklady tak výrazně, to přišlo postupně. Teď, když do toho kopne, tak nejde zastavit. On má obrovitánskou sílu.“
Petr Sýkora může těžit ze spolupráce s Tylerem Redenbachem
V době, kdy začínal v extralize, pravidelně dvakrát až třikrát ujížděl do úniků, ale ne vždy zakončil dle svých představ…
„Nejdůležitější je, že se do těchto šancí dostával. Jsou hráči, co ani nevystřelí, to je veliký rozdíl. On už tehdy branky dával, teď jich má na svém kontě víc jak já v Pardubicích. Nechci si moc fandit, ale to asi opravdu něco znamená.“
V posledních zápasech mu to střílí znamenitě…
„Z toho mám obrovskou radost, že se mu takhle daří. Občas samozřejmě přijde období, kdy to tam nechce spadnout, to se stane každému. Vždy to je o hlavě. Jde o to vyčistit si ji a věřit sám sobě, že dělám maximum pro to, aby to tam nadále padalo. A to jsou také zkušenosti samozřejmě. Petr hraje extraligu patnáctou sezonu, prošel si prakticky vším a to je k nezaplacení. Sílu a razanci střely má stále stejnou.“
Navíc ví, kam se postavit, jak se zachovat…
„To má odmala. Otázkou je, zda se dostane tam, kam chce, zda není jeho místo moc hlídané. Tam je potřeba součinnost celé formace, aby mu pomohla mu najít právě ten prostor, odkud
se trefí. Kam dostane přihrávku, aby mohl pálit.“
Každé křídlo, aby bylo produktivní, potřebuje kvalitního centra. Jak se vám zamlouvá Tyler Redenbach ve spojení s ním?
„On se výrazně zlepšil, dokáže přesně přihrát tak, jak křídlo potřebuje. On spoluhráče nejen vidí, ale dokáže jim poslat puk přesně tak, jak potřebují pro zakončení. A to je jeho přednost! Spoluhráče vidí každý, ale dát mu to, jak se říká mezi komínkama, to je kumšt. Tylerovi se stává málokdy, že by mu to nevyšlo. Už si tu zvykl, adaptoval se a hraje tak, jak umí. Petr z toho může samozřejmě těžit, to je jedině dobře. Dostává ideální puky na volej a ty jsou pak po jeho střele k nechycení.“
Může být Petr Sýkora rozdílovým hráčem pro závěrečnou část sezony?
„Řeknu to trochu jinak: my potřebujeme, aby mu někdo pomohl. Je skvělé, že střílí důležité góly, ale nemůže být sám, nesmíme se spoléhat pouze na jeho lajnu. Je nutné, aby se chytila ještě jedna. A hráče na to tady máme!“
Všechno je o hlavě
Pokud se daří dvěma formacím, je pravděpodobnost výhry daleko vyšší…
„To je jasné. Dvě lajny jsou schopny vyhrát zápas za předpokladu, že zbylé mají minizápas nula nula a udělají černou práci. Pokud tohle funguje, vyhrajete tři čtyři zápasy z pěti.“
Zeptám se kriticky: mají Pardubice tyto dvě lajny?
„Jsem přesvědčený, že ano. Od začátku sezony jsem o tom přesvědčený. Nejen podle jmen máme hráče, kteří jsou schopni to takto odehrát. Všechno je o hlavě. Pamatuji si, že když jsem naskočil k A týmu v roce 2004 po Františku Výborném, tak jsem nemusel dělat skoro
nic. Jen jsme zapracovali na tom, aby se kluci uklidnili a pak to začalo šlapat. Potřebovali si
vyčistit hlavu, oni hokej uměli, jen to nedokázali prodat. I letos máme hráče, kteří umí hrát hokej. Je to všechno o hlavě. A čím víc se v tom budeme babrat, tím to bude horší a neoprostí se od toho.“
Měl jste období, kdy se vám nedařilo?
„No jasně!“
A jak jste to řešil?
„Musíte věřit, že to překonáte a věřit tomu, co děláte. Poctivě pracovat na trénincích, to je základ. Samo to nepřijde, umění musíte jít naproti. Musíte pracovat na 120 procent, aby to přišlo.“
Slovíčko „to“ se špatně pojmenovává…
„Je třeba jít tomu ‚to‘ naproti tvrdou prací, která začíná rozcvičkou, vlastním tréninkem,
přídavky po něm a ono to pak přijde.“
Je situace Dynama o „ukopání“ jednoho zápasu?
„Není. My potřebujeme udělat šňůru, tedy tři zápasy. O ničem jiném to není. Jakmile je uděláme, tak získáme důležité body, ale psychika se velmi uvolní.“