Jan Hrabal
Josef Marha: První dva týdny na ledě jsou vždy těžké
PARDUBICE — Na suchu se připravoval doma v Jihlavě, nyní už se zcela zapojil k týmu a připravuje se na návrat do české extraligy. Tu opouštěl před dvaceti lety z jihlavské Dukly, nyní se těší na svůj comeback po boku davoského spoluhráče Petra Sýkory. Útočník Josef Marha vyhlíží pardubické angažmá.
„Pardubice a Davos jsou odlišná města. Ve Švýcarsku na nás byly kladeny nejvyšší cíle, tady je to podobné. Moc se těším, až to všechno vypukne,“ těší se zkušený útočník, který nyní bydlí v Hradci Králové a do Pardubic dojíždí.
Josef Marha se narodil 2. června 1976 v Havličkově Brodě. V letech 2001 až 2013 nastupoval za HC Davos ve švýcarské lize. Odehrál 159 utkání v NHL za Colorado Avalanche, Chicago Blackhawks a Mighty Ducks of Anaheim. V naší nejvyšší soutěži stihl sehrát před svým brzkým odchodem do zahraničí v dresu HC Dukla Jihlava 83 utkání a dal v nich 12 branek.
Máte za sebou první tréninky. Jaké jsou?
„Prvních čtrnáct dní je vždy těžkých, zvláště když je venku teplo. Postupně se do toho dostaneme a bude to dobré. Po létě je člověk ztvrdlý, musí si vymačkat rukavice a pak to půjde.“
A co výstroj?
„Používám vždy stejnou, měním ji až v sezoně, dělám to tak deset let. Chrániče mám čtyři roky, vestu osmou. Rukavice jsou ale děravé, ty si měním častěji a největším problémem jsou brusle.“
Jinak je vše v pohodě?
„Když člověk běhá, jezdí na kole nebo chodí do posilovny, tak je to jiné než bruslení na ledě. Člověk je trochu ztvrdlejší, snad to bude za dva týdny v pohodě.“
Ono se bruslení asi špatně srovnává s běháním nebo jízdou na kole, že…
„Hokejista není běžec nebo cyklista. Jít na led je obrovská úleva.“
To je jasné…
„Člověk si musí odpočinout po předchozí sezoně a najít motivaci pro tu další. Je to potřeba i do letní přípravy, aby byla pestřejší. Chodit jen do posilovny nebo jezdit na kole je pak ubíjející.“
Teď jste ale na ledě. Co se dá během týdne natrénovat?
„Nejlepším tréninkem je zápas, to je něco jiného. Třicátého července hrajeme v Jihlavě, to je nejlepší forma přípravy. I díky takovým zápasům se do toho dostanete rychleji. Hokej je zápas, souboje v rozích a další věci… Už se těším, až to vypukne.“
Hokej je všude stejný: hřiště, dvě brány a puk
A co European Trophy?
„V životě jsem ji nehrál, takže netuším, co od ní mám očekávat. V Davosu jsme hráli hodně s ruskými kluby a to byla kvalitní příprava, jestli toto bude něco podobného, bude to super. Víte, můžete vyhrát všechny přípravné zápasy, přijde liga, na začátku prohrajete a už se to s vámi táhne.“
Horský Davos jste vyměnil za nížinné Pardubice. Jaké jsou vaše první pocity?
„V Davosu neznají třicetistupňové teploty. Obě města nejde srovnávat, teď jsem v Pardubicích. Davos je malé město, Pardubice jsou větší…“
První trénink jste absolvoval s Petrem Sýkorou a Radovanem Somíkem. Jak se vám s nimi hrálo?
„Radovana znám dle jména, nikdy jsme spolu nehráli. On je pravák, to je pro nás výhoda, navíc se o nich říká, že jsou lepší střelci a technici. Uvidíme, co zápasy přinesou, oba můžeme hrát dozadu. Jsme dost staří na to, abychom se dohodli, že se třeba zatáhnu a on bude vepředu, je to o komunikaci a to vyladíme.“
S Petrem jste sehraný…
„Petr je hlavně obrovským příkladem pro mladé kluky, to není pouze o nás starších. Když budeme fakt makat, mladí si připojí a pojede to. Cílem je play off a pak se uvidí, tohle platí v každém klubu.“
Pardubicím se ale poslední sezona příliš nepovedla…
„Tak v Davosu se po nás chtěl jen titul, tam byla očekávání obrovská. My jsme začali sezonu katastrofálně, vyhráli jsme asi jen jeden zápas z deseti a byli jsme fakt dole. Byla to pro nás nová sezona, protože dřív jsme vždy začínali výborně a jeli jsme, teď jsme to doháněli a dostali se do play off z pátého místa. To už pak nehrajete tak lehce. Jsem připraven na všechno, je mi sedmatřicet, něco za sebou mám, tak uvidíme. Snad to bude. Hokej je všude stejný: hřiště, dvě brány a puk.“