16.01.2012
Jan Hrabal

Tomáš Nosek: Juniorské mistrovství světa předčilo moje očekávání

PARDUBICE — Z pozice kapitána vedl český výběr do dvaceti let a ten v Kanadě nezklamal. Čeští junioři přivezli solidní páté místo, ve čtvrtfinále se statečně bili s Rusy a získali si přízeň kanadského publika. Tomáš Nosek, útočník HC ČSOB Pojišťovna Pardubice, byl u toho!

Statistiky Tomáše Noska na mistrovství světa juniorů
Zápasy Branky Nahrávky Body +/− Tr. min. Střely
6 0 1 1 3 2 16

„Celé mistrovství předčilo moje očekávání. Na postup jsme si ale věřili, měli jsme na turnaji perfektního brankáře, o to jsme měli tuto myšlenku posílenou. Za vším jsme šli jako tým a myslím si, že to bylo i vidět,“ ohlíží se za svým největším sportovním zážitkem pardubický odchovanec.

Co vlastně bylo vaším cílem?
„Chtěli jsme postoupit do čtvrtfinále, to se nám povedlo. Jsme za to rádi, lidé nám tady moc nevěřili, chyběl nám kousek štěstí, abychom postoupili do bojů o medaile.“

Do základní skupiny jste vstoupili pohodovou výhrou nad Dánskem…
„Dá se říci, že to byl takový odrazový můstek pro další vývoj turnaje z našeho pohledu. Zápas jsme zvládli, sice jsme byli ze začátku nervózní, ale pak jsme se rozstříleli a vyhráli. To byl odrazový můstek do dalších zápasů.“

Jenže pak přišla porážka 0:5 s Kanadou…
„Když nedáte gól ze dvou přesilovek pět na tři, tak to je těžké… Kanada je Kanada a ona potvrdila svou kvalitu.“

A Amerika je Amerika… Vy jste porazili Spojené státy americké 5:2 po skvělé třetí třetině…
„Atmosféra v aréně byla úžasná, asi to byl největší zápas v mé kariéře. I díky Petrovi Mrázkovi jsme si získali fanoušky na svou stranu. Oni nemají Ameriku moc v lásce, dávali to hlasitě najevo. Za stavu 2:2 po chycení penalty a vyřešení skrumáže, kdy jsem dostával na střídačce infarkty, jsme pak dali branku a vytěžili čtvrtý gól po další chybě Američanů. Byl to skvělý zážitek!“

Proč jste podobný výkon nezopakovali při duelu s Finskem, který rozhodoval o lepším postavení do čtvrtfinálových bojů?
„Asi tou největší příčinou byla naše euforie po zápase s Amerikou, ta nestačila opadnout. Odehráli jsme nejhorší třetinu na turnaji, byli jsme takoví nesoustředění. První dvacetiminutovka byla katastrofální, nevstřelili jsme branku, Finové byli lepší. To rozhodlo.“

Po čtvrtfinále jsme deset minut mlčeli v kabině

Ve čtvrtfinále jste poměrně smolně prohráli s Rusy v prodloužení a nakonec přivezli páté místo. Jaké z něj máte pocity?
„Před šampionátem bychom takové umístění brali všema deseti, ale my měli na všechny týmy, takže mě tato porážka s Ruskem mrzí. Ještě se to bude ve mně dusit hodně dlouho, taková šance se už nemusí opakovat.“

V zápase jste měli přesilovky, které jste nevyužili…
„Já vím, nemuselo k momentu, kdy jsme inkasovali, vůbec dojít. Kdyby nám někdo před zápasem řekl, že to bude 1:1 po šedesáti minutách, tak bychom mu asi nevěřili. Rusové mají jedni z nejlepších útočníků této kategorie, jmenujme Kuzněcova nebo Grigorenka. Jedna inkasovaná branka za základní hrací dobu je skvělá vizitka obrany a gólmana Mrázka.“

Opakujete si třeba na internetu a díváte se na ten rozhodující gól?
„Ani jsem se na něj jednou nepodíval. Viděl jsem ho na vlastní oči a to mi stačilo.“

Není lepší prohrát takový zápas třeba 0:7?
„Taková porážka je strašná. Když prohrajete o pět branek, tak vás to mrzí, ale dá se. V prodloužení jsme ale udělali chybu a s nechtěným přispěním rozhodčího bylo najednou po všem.“

Co se pak dělo ve vašich hlavách?
„Že je konec. Moc jsme si věřili, žili jsme spolu tři týdny a tým byl opravdu skvělý! Zamrzelo nás, že to skončilo. V kabině jsme seděli, deset minut neřekl nikdo ani slovo. Zklamání bylo veliké. S odstupem času jsme si uvědomovali, že to je dobrý výsledek a nemáme se za co stydět.“

V duelu zklamaných jste pak v souboji o páté místo porazili Slovensko…
„Ten zápas jsme nechtěli prohrát. Tím bychom si zkazili reputaci. Nechtěli jsme připustit, aby někdo mohl říci, že jsme se do čtvrtfinále dostali náhodou. Občas se motivace hledá těžko, mi ji ale našli a vyhráli.“

To bylo vidět na začátku zápasu, první třetinu jste vyhráli 3:0…
„Slováci nám nástup docela usnadnili, v první třetině byli trochu dezorientovaní, byli často vylučováni, my dali tři góly a dovedli zápas do vítězného konce.“

Hokej v Kanadě je více než náboženství

Byl brankář Mrázek ústřední postavou celého týmu?
„Určitě ano! Bez brankáře se nedá vyhrávat na takové úrovni. Kdykoliv dosáhla česká reprezentace nějakého úspěchu, tak u toho byl brankář. Petr Mrázek jím je a dokázal, že smlouvu s Detroitem nemá jen tak.“

Vloni jste hrál juniorskou extraligu, kam chodí tak sto lidí. V této sezoně jste si už vyzkoušel hrát před zaplněnou ČEZ Arenou Tipsport extraligu a nyní vás sledovalo i více než patnáct tisíc diváků na mistrovství světa juniorů. To je skok, že?
„Nad míru jsem si to užil. Hokej je v Kanadě více než náboženství. Už jen na náš souboj s Dánskem přišlo asi dvanáct tisíc lidí, což je na české poměry nevídané číslo. Zážitky budou a zůstanou navždy ve mně.“

Kdybyste měl srovnat juniorské mistrovství světa s českou extraligou… Jak by dopadlo?
„Naše nejvyšší soutěž je vyspělejší v síle, myšlení a taktické vyspělosti hráčů, protože mají zkušenosti. Přišlo mi, že na mistrovství se více dohrávají osobní souboje a hraje se více nahoru dolů. Je to hodně o bruslení a osobních soubojích, hlavně v Kanadě na úzkém kluzišti.“

V zámoří se hraje na užším kluzišti. Jak se vám zamlouvá?
„Abych se přiznal, tak mi ani moc nevadilo. Zvykl jsem si na to rychle, osobní souboje mi nevadí. Útočná třetina tam je delší, to je dobrá věc.“

Výsledky Pardubic jsem sledoval na internetu

Musel jste tedy změnit výrazněji svou hru?
„Nedá se moc jezdit za bránu už jen kvůli tomu, že roh je více zlomený a ostřejší. Spíše se útočníci snaží vyjíždět k modré čáře, je tam více místa, dá se přihrávat obráncům. V Evropě se hraje více za bránou a v rozích, tam ne. Hodně se to tam cpe do brány, to je jasné.“

Stíhal jste v zámoří sledovat výsledky Pardubic?
„Po internetu jsem všechno monitoroval. My přišli z tréninku, po obědě jsem si sedl k počítači a četl si v klidu výsledky.“

Jak zvládáte návrat do Evropy? Jak jste to měl s časovým posunem?
„Hrůza! Nejhorší to bylo po obědě, kdy od jedné do osmi večer se mi chtělo po návratu hrozně spát. Cestou tam to bylo v pohodě, to jsem zalehl a den dospal. Neměl jsem sebemenší problém, tady je to daleko horší.“

Pil jste více kávu nebo energy drinky?
„Snažil jsem se navyknout zpátky na evropský režim, nic takového jsem do sebe neládoval, není to zdravé. Když se mi chtělo jít spát, tak jsem šel, i když to třeba bylo dříve. Nejhorší to je v době, když jsem třeba ve škole, to fakt nejde… V noci jsem nemohl spát, budil jsem se a jsem třeba ve čtyři ráno vzhůru.“  

Prý jste měli při příletu do České republiky problémy s hokejkami, že vám ze zámoří nedorazily včas. Co se stalo?
„V Londýně jsme seděli v letadle a dívali se, jak nakládají bagáž a my měli jen dvě hodinky na přestup. Letadlo nebylo plné a určitě to nestihli přenést. My viděli naše věci venku a přitom jsme odletěli domů. Nebyl to moc příjemný pohled.“