Jan Hrabal
Aleš Píša má jasno: buď NHL nebo Pardubice
Dnešní utkání s Libercem bude trochu mimořádné pro obránce Aleše Píšu. Důrazný zadák po pěti letech strávených v zahraničí oblékne dres Pardubic v extraligovém utkání. Největší letní posila HC Moeller je ze svého opětovného vstupu do extraligových arén trochu nervózní, nelíbí se ji ani zpřísněné posuzování rozhodčích. Na svůj návrat se ale těší. A také na pardubické fanoušky. „Chci hrát buď v Pardubicích nebo v NHL. Jinam do zahraničí bych už nešel,“ říká odchovanec pardubického hokeje, který opět oblékne dres s číslem 24.
Těšíte se na páteční utkání v Liberci?
„Moc. Bohužel mě trošku zklamala zpráva od pana Kusého, že mi od vedení extraligy nebyla udělena výjimka na plexisklo. Z toho budu trošku nervózní.“
V čem vám vadí?
„Vadí mi přechod na hraně. Někdo vystřelí puk, kotouč přejde v zorném úhlu přes tuto oblast a já ho tam nevidím, ztrácí se mi. Budu si muset zvyknout.“
Hlavně musíte být rád, že máte za sebou zkrácený trest…
„To je pravda, moc se těším. Doufám, že to dobře dopadne. Jsem z toho všeho nějaký nervózní. Kluci mi doufám pomůžou a bude to dobré.“
Jste spíše nervózní, nebo je to taková předstartovní horečka?
„Obojí. Před každým zápasem jsem svým způsobem nervózní, ale teď je to trošku jiné.“
Osm zápasů jste stál, bylo to dlouhé čekání?
„Ani ne. Docela rychle to uteklo. Osm je přece jen méně než původních patnáct, to by bylo hodně dlouhé.“
Jak jste vůbec prožíval zápasy, kde jste jen seděl v hledišti?
„Potily se mi z nervozity ruce. Sice nevím z čeho, ale nějaká tréma tam byla, přestože jsem nehrál.“
Když jste žádal o podmínku nebo prominutí, čekal jste, že to spadne na polovinu?
„Tak nějak jsem to očekával, že z toho bude polovička. Asi je to tak přijatelné pro obě strany.“
Dokážete si teď vůbec představit, že by vám nebylo vyhověno a musel byste si odsedět patnáct zápasů?
„Bylo by to dlouhé. Hodně dlouhé. To by mi asi vadilo dost.“
Aleš Píša se soustředí v jednom z přípravných utkání na novou sezonu
Chybí vám adrenalin a atmosféra ze zápasů?
„Spíše jsem si všímal rozhodčích při zápasech. Když to vidím, tak se mi do toho a snad nechce. To nemá s hokejem nic společného.“
Nový trend se vám nelíbí?
„To teda ne. Je hodně diváků, kteří mají rádi tvrdší hokej. Teď to všechno zmizelo.“
Fauly holí tady ale byly, které bylo potřeba to vymýtit…
„Ale je to zbytečně přehnané. Vzalo se to za špatný konec.“
Není vaše tréma spojená i s tímto?
„To vůbec ne! Začnu hrát tak, jak umím. Když budu v prvních pěti minutách dvakrát vyloučen, budu to muset změnit.“
Ze zahraničí se vracíte jako největší posila. Co vám pět let v cizině přineslo po hokejové stránce?
„Určitě jsem nabral nějaké zkušenosti. S přibývajícím věkem přišel i klid. Už to není ta horká hlava.“
A jak se podle vás změnila extraliga?
(usmívá se) „Pět let jsem tu nebyl, já si už nic nepamatuji, jak to tady bylo. Hlavně stadion a podmínky v Pardubicích jsou na úrovni. Je to tu velmi příjemné.“
Jste největší letní posila týmu, z toho nejste nervózní?
„Mám to v podvědomí. I z toho jsem trošku nervózní, ale já to zvládnu.“
Hovořil jste o přísném metru rozhodčích, který se vám nezamlouvá. Jak se těšíte na extraligu jako soutěž?
„Tak to se těším! V Rusku je soutěž jiná. Tam se moc nenapadalo, spíše se jen bránilo, takže jsme měli vzadu klid. Tady je to jiné. Na soupeř na vás jde ve dvou třech lidech, napadá. Je to jiné – lepší a rychlejší.“
Aleš Píša v dresu české reprezentace
Proč jste se vůbec rozhodl vrátit z ciziny?
„V Rusku jsem už toho měl docela plné zuby. Mentalita lidí a vše kolem. V Chimiku to moc neklapalo co se týče hokeje a organizace. Když přišla nabídka z Pardubic, hned jsem po ní skočil.“
A kdyby přišla nabídka z jiného českého klubu?
„Jinam bych nešel, radši bych zůstal v Rusku.“
A chtěl byste ještě někdy jít do ciziny?
„Zajímá mě jedině nabídka z NHL. To bych ještě zkusil. Ale jinam ne.“
Takže budete v Pardubicích nebo NHL?
„Přesně tak. Když nebude zájem z Ameriky, tak zůstanu v Pardubicích. Tedy pokud mě budou chtít.“ (smích)
To se musíte těšit i na pardubické fanoušky…
„V Rusku se fandí na pár stadionech – v Jaroslavli, v Omsku, Petrohradu. S Pardubicemi se to nedá srovnat. Těším se moc.“