16.11.2008
Vladimír Gregor, fotografie Luboš Lang

Jan Kolář bod navíc nevystřelil, sedl Pincovi na lep

PARDUBICE — Moeller i po reprezentační přestávce přešlapuje tak trochu na místě. Z posledních šesti utkání se bilancí pěti získaných bodů při pěti porážkách chlubit opravdu nemůže. Ty navíc přišly se soupeři z ligového suterénu, proti lídrovi soutěže tak očekával téměř vyprodaný pardubický palác jediné – vítězství. K výhře nakonec nestačil ani výborný výkon ve formě hrajícího Jana Koláře.

„Vítkovice jsou kvalitní tým, hrály velmi dobře. Hlavně byly velmi efektivní a produktivní. Přesilovky využily během pár vteřin. Vytáhly si nás nahoru a potom to před bránou tečovaly,“ ulevil si nad smrtícím instinktem Vítkovic a padesátiprocentní úspěšností proměňování početních výhod.

To domácí celek před svým publikem z osmi nabídek nevyužil ani jedinou. Přitom právě v nich mohl Moeller utkání definitivně zlomit. „V přesilovkách jsme zklamali, něco jsme měli využít. Bylo jich víc než dost a nedali jsme nic,“ krčil rameny Kolář.

Zastavená výrobní linka na přesilovkové góly s sebou nese i další nešvar. Jako v každé firmě má dopad i na celkovou produktivitu týmu. „Vůle po gólu je, čím víc se nám nedaří, tím je zřejmě i větší. Chybí tomu ta lehkost, ale je to jedno s druhým. Teď máme hodně střel, ale puk tam prostě neprojde. Musíme tomu dál věřit,“ povzdechl si.

Přesto se dlouho zdálo, že Pardubice budou po zápase tím radostnějším týmem. Herně svého soka přehrály a dlouho držely i vedení. Sen se rozplynul v polovině třetí třetiny. „Herní útlum jsme tam určitě neměli, oni ale dali hodně šťastný gól. Vůbec nevím, jak to padlo, jestli jsme si to tam sami kopli. Prostě jsme to nezvládli a dostali takovou knedlu,“ kroutil hlavou nad kuriózní brankou.

Jan KolářJan Kolář střílí branku do vítkovické klece.

Právě Jan Kolář byl jedním ze strůjců obratu ve druhé třetině, když využil parádní souhry s Petrem Koukalem. „Byl to rychlý brejk dvou na jednoho, Kouky mi to parádně dal a já jsem to z jedničky vystřelil. Těžká pozice to nebyla, bylo to velmi dobře nahrané. Puk jsem měl před sebou a mohl ho uklidit rovnou do branky,“ popsal nejpovedenější moment celého duelu.

Svou střeleckou pohodu mohl potvrdit i v dovednostní disciplíně během penaltového rozstřelu a získat Pardubicím bod navíc. Jeho švih však skončil neomylně v Pincově lapačce. „Měl jsem původně nájezd připravený, ale Pinc mě dostal. Udělal mi místo, poslal si mě kam chtěl a pak mi tam skočil. Tam to zavřel a nebylo kudy. Měl jsem to řešit jinak,“ uznal účinnost Pincovy vábničky, kterou spolkl i s navijákem.

Moeller si posledními výsledky trochu zkomplikoval svůj pobyt v elitní skupině extraligového pelotonu. Na přímý postup do play off mají Východočeši náskok pouhé tři body, na předkolo pak už jen další čtyři. A to není mnoho. „Vývoj v tabulce samozřejmě sledujeme, chce to dělat co nejvíce bodů. Situace je taková, že musíme zapracovat na těch gólech, ale když to teď tolik nejde, tak se musíme snažit i neinkasovat. Je to o tom cpát se do šancí a ono to zase přijde.“