Centr? Napravo? Nalevo? Rád hraji cokoliv, usmívá se Jan Starý

Pardubicím se celkově sezona vůbec nepovedla, u vás to až takové není. Začínal jste v Hradci Králové, později jste se propracoval mezi stabilní členy kádru Moelleru. Jaký tedy je končící ročník z vašeho pohledu?
„Určitě jsem se snažil udělal maximum proto, abych se sem dostal. V Hradci jsem se snažil podávat co nejlepší výkony, abych se mohl dostat zpátky. Určitě to ale mohlo být z mé strany ještě lepší, ze strany týmu stoprocentně. Ambice byly určitě vyšší. Nevím proto, jestli mohu být sám se sebou spokojený, pár gólů tam sice spadlo, ale mrzí mě další neproměněné šance, které jsem měl.“

Jak se vám v Hradci Králové hrálo? V čem je první liga oproti extralize jinačí?
„Rychlost a přehled. Tyto dvě věci bych vypíchnul. V extralize jsou hráči s mnohem větším přehledem ve hře a to nechci snižovat první ligu. Tam jsou skvělí hráči, tím myslím i kluky z Hradce i ty, proti kterým jsme nastupovali. Snažil jsem se využívat své přednosti, mám-li nějaké, snad se mi to podařilo, protože asi přišly dobré zprávy z Hradce, takže jsem se vrátil sem. Hlavní rozdíl je v rychlosti a přehledu určitě.“

Vy jste postupem času hrál i v Hradci i v Pardubicích. Bylo těžké si zvykat na jiné herní systémy?
„S tím nemám problém stejně jako s tím, jestli hraji nalevo, napravo nebo na centru. Budu hrát cokoliv, kam mě kdo nominuje. Každý zápas chci hrát naplno, to je nejdůležitější. Vždycky když jsem po nějakém čase přišel do Hradce, tak mi řekli, co mám hrát. Když jsem dorazil sem, tak mi také řekli, co ode mě chtějí. Bylo to o celkové komunikaci, člověk si zvykne.“

Jana Starého zdobí aktivní hra a zápal do ní.

Kde se vám tedy v útoku nejlépe hraje, když je vám to více méně jedno?
„Jsem spokojen na centru, hraji zleva středního útočníka. Tam se mi hraje dobře, ale nepohrdnu pravým nebo levým křídlem dozadu.“

Jak vnímáte zápasy této nadstavby? Také bojujete o místo v sestavě?
„Už to bylo několikrát řečené a je to skutečně tak. My mladí se musíme rvát, baví mě každý zápas i když je to tato soutěž. Samozřejmě play off bych hrál daleko raději. Je pravda, že se musím rvát o každý prostor na ledě, dělám pro to maximum.“

Jaká je motivace do těchto zápasů? Ještě v předposledním kole jste bojovali o teoretickou šanci proklouznout do play off a nyní hrajete skupinu o 11.–14. místo…
„Hlavně starší hráči by chtěli do play off. Tím samozřejmě neříkám, že mladí ne! Ale play off je zkrátka vrchol, proto hlavně pro starší je velké zklamání, že v play off nejsme. Pro mě taky, minulý rok jsme hráli o první místo, letos to dopadlo, jak to dopadlo. Hodně mě to mrzí, ale teď se s tím nedá nic dělat.“

Rozhodčí v play off metr docela povolili, myslí si Jan Starý

Díváte se na zápasy play off v televizi?
„Viděl jsem první zápas Slavia–Liberec, moc se mi to líbilo. Chtěl bych si to zahrát, je pro nás opravdu škoda, že tam nejsme. Moc to ale nesleduji, soustředím se na školu, kterou ještě musím nějak dodělat.“

Nepřijde vám, že se to v této sérii až moc řeže?
„Myslím si, že rozhodčí dost povolili metr, ale to je play off. Je to těžké, nastavili metr, jak ho nastavili. Nechali ho do konce. Ve vyřazovacích bojích se do všeho dává všechno. Myslím si, že to bylo tak nějak na hranici.“

Jan Starý se zabydlel v sestavě HC Moeller Pardubice, v této sezoně vstřelil již deset branek.

V play off se hodně řeší simulování hráčů jako nešvar, který se poslední dobou hodně rozmáhá. Co si myslíte o dodatečných trestech pro tyto „skokany“?
„Někdy to problém je. Je to nevýhoda pro hráče, kolikrát se stalo, že hráč vyjíždí, bek na něj přiloží hokejku, ten skočí a rozhodčí vidí faul. Někteří se to snaží využívat, třeba to mají i naordinované. Mně se to nelíbí u fotbalistů a pochopitelně i u hokejistů. Někdy jsou takové situace ale sporné, hokejka v podpaždí vás v rychlosti rozhodí a pak se neudržíte.“

Třeba sparťanský bek Jiří Vykoukal řekl po posledním zápase série, že kdyby dvakrát nenafilmoval pád, tak by soupeř nebyl vyloučen…
„To je také jedna z variant. Je neúnosné, když vás třikrát zahákují a už jste vynervovaný, takže uděláte cokoliv a spadnete. To pak rozhodčí vidí, naopak ty tři předešlé nedovolené zákroky neviděl. Ale rozhodně měl pravdu, že na něj byly tři fauly, které nebyly odpískány, byl naštvaný, tak chtěl tímto pomoci. Je to ale smutné…“

Jaké to je pro vás jako útočníky, třeba vy konkrétně dohráváte každý souboj u mantinelu, tam to ale vždycky zavání fauly, zvláště, když někteří borci skákají do mantinelu jako rosničky… Jak se cítí hráč, když je vyloučen za něco, co nezpůsobil?
„Je to hodně těžké. Když jedete pak k mantinelu, tak se snažíte hlavně nefaulovat, někdy to pak odehrajete jen na osmdesát procent právě proto, abyste nefaulovali, když třeba stojí zády k mantinelu. Tím ale dává dvacet procent soupeři, který je může využít. Je to těžké, je to na posouzení rozhodčích ­– někdy to je tak, jindy jinak. Holt se nedá nic dělat. Zápas nehraji s úmyslem někoho zranit, ale snažím se hrát do těla, zkrátka, jak se po mě vyžaduje, tedy agresivně a někdy to vyjde, někdy ne.“